Neschopnost krajského volebního lídra
Strany práv občanů-zemanovci Daniela Hůlky vybavit si v televizní show, co
vlastně přesně značí zkratka SPOZ, není jen roztomilý projev zapomětlivosti, na
kterou má slavný zpěvák při vší své zaneprázdněnosti právo. Je to symbolická
ukázka toho, že nové strany, k nimž SPOZ ještě stále patří, nestojí na
nějaké skutečně vlastní programové identitě, solidní členské základně a
demokratických mechanismech vnitrostranického rozhodování, ale především na
nějaké vůdčí osobnosti.
Hůlka by si po chvíli asi vzpomněl, jak
se strana, kterou jako krajský lídr vede, přesně jmenuje. Proč by to ale
vlastně měl vědět, když je to především strana Miloše Zemana? Stejně tak bychom
mohli ANO říkat prostě „babišovci“, Úsvitu „okamurovci“ a hnutí Hlavu vzhůru!
„bobošíkovci nebo prostě „klausovci“.
Všechny tyto subjekty chtějí prý zásadně
změnit českou politiku, v níž, jak tvrdí třeba Andrej Babiš, je zralé na
změnu snad všechno. Jenže ve stranách, jejichž jedinou viditelnou osou je
jejich vůdce, odvisí to, co by se mělo „změnit“, nakonec především od osobních
názorů člověka, který stranu ovládá.
Částečně na to ostatně „dojela“ kdysi
mocná ODS, která místo autentického programu neustále řešila, zda je dost
„klausovská“. Problémem bylo, že „klausismus“, který Mirek Topolánek označil za
jakousi oficiální ideologii ODS při svém nástupu do čela strany, závisel na
tom, co si zrovna myslel Klaus.
Ani Hůlka nekandiduje za nějaký srozumitelný
program, ale především proto, že obdivuje Miloše Zemana, jak sám přiznává. I on
chce být, stejně jako kdysi Topolánek v ODS, jedním z apoštolů idejí
vůdce, jakkoliv by možná neuměl vysvětlit, co přesně ony ideje jsou. Nicméně
jeho vstup do politiky je ještě pořád idealističtější, než chladný kalkul,
který lze tušit za příklonem mnohých k miliardáři Babišovi, populistickému
demagogovi Okamurovi, či politickému klonu Václava Klause jménem Bobošíková.
Někteří komentátoři si jistě po právu
ztěžují, že není jasné, zda ČSSD vede Bohuslav Sobotka nebo Michal Hašek, ODS
Miroslava Němcová nebo Martin Kuba, a TOP 09 Karel Schhwarzenberg nebo Miroslav
Kalousek. Zároveň je to ale vlastně tak trochu jedno, protože u všech těchto
subjektů víme, že reálně existují jako stranické struktury a lze si je
ztotožnit s nějakým souborem idejí.
ČSSD bude po Sobotkovi a Haškovi. ODS,
oprošťující se postupně od Klause, bude po Němcové i Kubovi. A dokonce i TOP
09, která se zdála být zpočátku závislá na Schwarzenbergovi, bude po něm i po
Kalouskovi.
Zato z výše zmíněných nových stran nezůstane
po Babišovi, Okamurovi, Zemanovi nebo Bobošíkové-Klausovi nic. Zejména ne
nějaký koherentnější program, protože jejich hlavním programem je, že říkají v různých
odstínech to, co si přejí slyšet znechucení voliči.
I proto, pokud je voliči pošlou do
Poslanecké sněmovny nebo dokonce vlády, zažijeme znovu, co už jsme zažili
s Věcmi veřejnými: chaos, nevypočitatelnost a neustálé poučování
veřejnosti ze strany jejich reálného vůdce, které bude záviset na tom, jak se,
obrazně řečeno, zrovna vyspal.
Právo, 2.10.2013