V části
české veřejnosti vypukl poprask, když americká nadace Victims of Communism
Memorial Foundation udělila českému exprezidentovi Václavu Klausovi
Trumanovu-Raganovu medaili svobody. Ocenění se udílí lidem, kteří prokázali celoživotní oddanost
svobodě a demokracii a byli vždy odpůrci komunismu a jiných forem tyranie. Medaili v minulosti získal například Lech
Walesa, papež Jan Pavel II. či Milada Horáková
Některé známé osobnosti, které proti komunismu
aktivně bojovaly, vyjádřily údiv či rozhořčení. Podle nich Klaus žádným
aktivním odpůrcem komunismu nebyl. Iniciativa „Vraťte nám stát!“ dokonce
vyzvala americkou nadaci, aby Klausovi medaili odebrala.
Do boje vyrukovali i někteří dlouholetí zastánci Klause. Jeho
bývalý poradce Tomáš Haas napsal, že ocenění nebylo
za disent, ale za službu svobodě a demokracii a za to, že Klaus byl
instrumentální v převedení České republiky ze socialismu na moderní stát,
založený na svobodě a principech svobodného trhu.
Kdyby Klaus tuto dosti volnou interpretaci přijal
a mlčel, možná by spor rychle utichl. Ale nebyl by to Klaus, aby vše nechal
takříkajíc vyšumět. Reagoval slovy, že cenu dostal za boj proti komunismu „v
širším slova smyslu“.
Bývalí disidenti si prý nemohou boj
s komunismem monopolizovat. Nestačí, že na rozdíl od něj byli za totality
ve vězení. Klaus to prý nechce nijak zlehčovat, ale boj s komunismem „v širším
slova smyslu“ je něco jiného.
Ti kdo ho vyzvali k odevzdání medaile, podotkl, jsou prý lidé „trapní, hloupí, směšní,“ a
měli by se stydět. Medaile je údajně
oceněním pro ty, kteří se s komunismem utkávali a utkávají v nejrůznějších formách a způsobech.
Proud
aktivního nesouhlasu s komunismem byl podle něj široký. S nacismem nebojovali
pouze partyzáni, s komunismem pouze chartisté. „První neporazili nacismus,
druzí neporazili komunismus,“ argumentuje Klaus.
Celou aféru je
dobré zasadit do určitého kontextu. Tak především bychom měli brát v potaz
skutečnost, že komu udělí medaili za boj s komunismem nějaká americká
nadace, je věcí takové nadace.
V radě Victims of Communism Memorial Foundation jsou některé
osobnosti, které bojem s komunismem skutečně prosluly. Jestli se tentokrát
při udílení medaile nadace takříkajíc „sekla“, vrhá to špatné světlo především
na ní. Až příště vybere skutečného bojovníka s komunismem, možná nebude
medaili chtít.
Zajímavá je ovšem Klausova definice boje s komunismem coby boje „v širším
slova smyslu“. Klaus se už v roce 2003, jako tehdy nový prezident,
vyjádřil, že nesouhlasí s těmi, kteří vytýkají obyčejným lidem, že
s totalitním režimem kolaborovali, že se nebouřili, že nezakládali
opoziční skupiny, jako to udělala skupina intelektuálů. Reakcí oné masy
obyčejných občanů byla podle něj rezistence, nevýkonnost, náhradní individuální
aktivity, atomizace společnosti, pouhé pasivní žití v kulisách propagandy.
Samotnému Klausovi je nutno přiznat, že úplně pasivní nebyl. Organizoval
kupříkladu bytové semináře.
Jeho popis boje s komunismem v širším slova smyslu ovšem v kontextu
udělení ceny svádí k ironii. Když Klaus totiž tvrdí, že medaile, kterou dostal,
je oceněním pro ty, kteří se
s komunismem utkávali a utkávají v nejrůznějších formách a způsobech, přičemž
se nemusel nikdo nechat zavírat do vězení, protože jedním z oněch způsobů
byly kupříkladu „náhradní individuální aktivity“, možná by měl americké nadaci
navrhnout, ať dá příště svoji medaili všem českým chatařům z dob
komunismu.
ČRo Plus, 16.10.2013