Paradoxy letošních voleb

Končící předvolební
klání nabízí celou řadu nebývalých paradoxů a překvapení. Začít lze kupříkladu
tím, že téměř zmizel antikomunismus jako volební téma pravice a reálnou šanci
stát se hlavní postavou pravice má bývalý komunista, nyní miliardář,
v čele populistického hnutí ANO.

Údajně nejryzejší
pravicový subjekt, Hlavu vzhůru, pro změnu vede bývalá funkcionářka
Socialistického svazu mládeže a kandidátka za KSČM ve volbách v roce 2008
Jana Bobošíková. Tutéž stranu podporuje bývalý guru české pravice exprezident
Václav Klaus.

Ani Klaus, ani jeho
nástupce Miloš Zeman zřejmě zatím nepochopili další paradox české politiky:
lidé sice podporují tu či onu osobnost jako prezidenta, ale vůbec to neznamená,
že podporují strany, které podporuje prezident.

Kdysi se o tom
přesvědčil Václav Havel, nyní se přesvědčuje Zeman. Jeho strana může skončit
v lepším případě těsně nad hranicí potřebnou pro vstup do Sněmovny,
v horším naprostým fiaskem. Paradoxem v této souvislosti je, že ačkoliv
je prezident coby faktický lídr vlastní strany zjevně neúspěšný, údajně
suverénní sociální demokracie na něj sází.

Dokonce i předseda
Bohuslav Sobotka zní v posledních vyjádřeních jako učiněný „zemanovec“.
S prezidentem prý bude jeho strana v případě vítězství úzce
spolupracovat. Těžko říct, co tím Sobotka sleduje, protože čím víc se jeho
strana přimyká k prezidentovi, tím víc, zdá se, ztrácí
v předvolebních průzkumech. Jisté je, že tím před volbami definitivně
odpudí liberálně-levicové voliče a nové nezíská.

Vděku od Zemana a
jeho stoupenců se Sobotka přitom nedočká. Chuť svých odpůrců „zaříznout ho“ už
nijak nezmenší, ačkoliv ho v příští prezidentské straně ještě nějakou dobu
možná budou používat jako premiérského maskota.

Hezké paradoxy
nabízí i občanští demokraté. Tak, jak se jejich preference blíží hranici
volitelnosti, přihazují nové programové atrakce, za které by se nemusela stydět
žádná levicová strana. Strana dříve „nulově tolerantní“ k „socanům“ by prý nyní
nepohrdla koalicí s nimi.

Paradoxní je po
zkušenostech s Věcmi veřejnými i nepoučitelnost značné části voličstva. Všeobecná
naštvanost na politické strany žene vzhůru v průzkumech antipolitická
hnutí, která, dostanou-li se do vlády či PS, budou naštvanost jen dále
prohlubovat.

Sečteme-li preference
ANO, Úsvitu, Hlavu vzhůru, „odbornické“  SPOZ, a KSČM (která je sice stranou se vším
všudy, ale nesystémovu), téměř polovina voličů hodlá hlasovat proti zavedeným demokratickým
stranám!

Úplně největším
paradoxem letošních voleb tak nakonec může být, že jedinou možností na
sestavení stabilní vlády, sestávající ze skutečných stran, může být „evropská“
koalice ČSSD a TOP 09, tvrzená lidovci. 
Může se totiž stát, že ČSSD nebude schopná dát dohromady většinu s 
KSČM, jejíž „tichou“ podporu by si navíc mohla dovolit jen za předpokladu, že
bude v takovém aranžmá výrazně silnější stranou než KSČM, čímž by se
otupil vyděračský potenciál komunistů.

 Jak už ale víme, prezident
Zeman odmítá jmenovat koalici ČSSD a TOP 09, navíc obě strany se do koalice
nehrnou, nehledě na to, že by naštvala i mnoho ještě nenaštvaných voličů. Máme
se na co těšit.

Právo, 22.10.2013 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..