Sociální
demokracie, která ještě před několika měsíci mohla pomýšlet na volební výsledek
nad třiceti procenty, utrpěla, ač se stala vítězem voleb, „nevýhru“. Usnesení
předsednictva, aby předseda strany Bohuslav Sobotka odstoupil z čela
strany, má ale s volebním výsledkem málo společného.
Útok na Sobotku byl
připravován přinejmenším od zvolení Miloše Zemana prezidentem. Není přitom
výsledkem ideového souboje dvou
autonomních křídel suverénní
strany, ale jen pokračováním toho, co Zeman kdysi popsal jako nutnou deratizaci
strany od všech „krys“, které se přičinily o to, že neuspěl v prezidentské
volbě v roce 2003.
Je také výsledkem
trapného mocenského oportunismu. Haškovské
křídlo se během prezidentské kampaně přidalo na stranu Zemana, v němž vycítilo nové těžiště politické moci. Sobotka
bohužel nešel do otevřeného střetu v okamžiku, kdy na sjezdu dostal silný
mandát. Pokoušel se různě taktizovat, ale tlak zemanovského křídla narůstal.
Vedení strany dokonce
hlasovalo před volbami, tehdy ještě neúspěšně, zda má být kandidátem na
premiéra, když Zeman „naznačil“, že premiérem bude jmenovat toho, koho mu
doporučí vítězná strana. Později byl
Sobotka donucen k politickému saltu v podobě podpory prezidentské vlády
Jiřího Rusnoka, ač před tím její ustavení kritizoval coby porušení pravidel
parlamentní demokracie.
Navenek strana
předstírala jednotu. Voliči ale správně viděli politicky nedospělé hochy na pískovišti,
kteří si pod tlakem režiséra na Hradě rozkopávají bábovičky a pak na
televizních obrazovkách tvrdí, že jsou nejlepší kamarádi.
Řada radikálnějších
levicových voličů zřejmě nakonec volila vnitřně jednotnou KSČM, která si navíc
držela Zemana od těla. Mnoho levicových liberálů volilo lidovce nebo zelené,
neboť správně předvídali puč, jenž by přišel tak jako tak, a nechtěli, aby
jejich hlas shrábl Hašek v zastoupení Zemana.
A mnoho
dalších potenciálních voličů ČSSD
nakonec volilo ANO či Úsvit. Vždyť proč volit údajně tradiční stranu,
která před veřejností demonstrativně předvádí to, před čím varují Babiš i
Okamura – tedy nemocné české stranictví, posedlé mocí a zákulisními intrikami? Proč
jí věřit levicový program?
Je ovšem možné
najít i dobré zprávy. Kupříkladu, že dotáhnou-li prezidentovi apoštolové v ČSSD
jeho deratizační projekt až do vítězného konce, nebude mít v zádech silnou prezidentskou
stranu, ale spíše jen belhající stranickou atrapu. Jeho spojenci také zjistí,
že spojení jakékoliv strany se Zemanem dnes už zdaleka nevede k tomu, co
kdysi předvedl jako předseda ČSSD. Jeho
apoštolové z SPOZ by po volebním fiasku mohli spíše vyprávět o polibku
smrti.
Dá se říct, že si
ČSSD vnitřní krizi zaslouží. Kdyby se její představitelé dokázali chovat autonomně a jednotně, a kdyby většina
strany jen nepřihlížela nesmělým pokusům Sobotky stranu před pár roky
modernizovat, mohla dnes vládnout ve světle krachu pravice s pohodlnou
většinou. Místo toho bude ráda, pokud brzy nebude následovat ODS do politického propadliště.
Právo, 29.10.2013