Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny v Česku nepřispěly k řešení
složité politické situace. Sociální demokracie, která měla ve světle otřesného
vládnutí pravicové koalice pod vedením Petra Nečase našlápnuto ještě před
několika měsíci k přesvědčivé volební výhře, nakonec získala jen necelých
21 procent hlasů, a není schopná vytvořit menšinovou vládu s podporou komunistů,
tak jak předpokládala.
Skutečným vítězem voleb je anti-stranické hnutí ANO miliardáře Andreje
Babiše, které získalo téměř 19 procent hlasů. Jelikož všechny ostatní strany ,
včetně stran bývalé vládní koalice, dosáhly mnohem slabších výsledků, bude
v podstatě nemožné sestavit stabilní vládu bez účasti ANO.
Babiš drží povolebních vyjednáváních o příští vládě v rukou téměř všechny
trumfy. I formálně vítězná sociální demokracie téměř
zcela závisí na tom, jak se Babiš bude v příštích týdnech rozhodovat.
ČSSD nemůže vytvořit žádnou vládu opírající se o komunisty, protože by k
tomu potřebovala spolupráci přinejmenším ještě jedné další strany, a ty vládu
opřenou o KSČM nepodpoří.
ČSSD nemůže vytvořit ani koalici „tradičních“ stran, která by se postavila
proti nečitelným nováčkům–tedy koalici ČSSD, TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Ta by sice
měla většinu 106 hlasů, ale sociální demokraté se už zařekli, že do koalice s
ODS a TOP 09 nepůjdou. Proti spolupráci
se stranami bývalé vládní koalice je i prezident Miloš Zeman.
ČSSD tak nezbývá než se dohodnout s Babišem, jenže ten je v kleštích.
Pokud by šel do vlády, nebo vládu ČSSD podpořil, popírá tím podstatu svého anti-politického
hnutí, které chce prý od základu změnit zkorumpovanou politiku. Pokud ale vládu
nepodpoří, a budou se nakonec kvůli jeho váhání konat další předčasné volby,
mnoho voličů nemusí už jeho hnutí příště volit, protože si uvědomí, že ANO je
překážkou pro fungování země.
Když už by chtěl jít do vlády, má Babiš také možnost se postavit do čela
pravicové koalice ANO, TOP 09, ODS a lidovců, která by měla 103 hlasů. V této koalici by si mohl dokonce oprávněně
nárokovat místo premiéra. Strany bývalé Nečasovy koalice, zejména ODS, ale
takovou spolupráci odmítají, a ke spolupráci s ODS a TOP 09 je skeptický i
Babiš.
Vzhledem k amorfní podstatě hnutí ANO ovšem existuje velké riziko, že
když Babiš nedá poslancům, kteří ho
použili jako výtah do Poslanecké sněmovny, nějaké další prebendy, začne se jeho
hnutí rozpadat. Faktický lídr a majitel
Věci veřejných Vít Bárta kdysi řešil tento problém tak, že některé svoje kolegy
výměnou za loajalitu uplácel. Babiš je jistě dost bohatý, aby to zopakoval,
jenže by se tím i on vystavil nařčením z korupce.
Pro hnutí , jako je ANO, je tak z hlediska vnitřní soudržnosti schůdnější
variantou být ve vládě a mít možnost rozdávat mocenské prebendy
v exekutivě. Pokud by ovšem Babiš zvolil tuto cestu, bylo by pro něj
mnohem výhodnější postavit se v pozici premiéra do čela pravicové koalice, než
být jen členem vlády vedené ČSSD, nebo takovou vládu podporovat z parlamentních
lavic.
Ať tak či onak, jisté je, že se stranická jednání o příští vládě budou
vyvíjet pod taktovkou Babiše, nikoliv předáků „vítězné“ ČSSD. Ta má ostatně dost problémů sama se sebou,
protože hned po volbách zaútočilo „zemanovské“ křídlo prvního místopředsedy
Michala Haška na předsedu strany Bohuslava Sobotku. Předsednictvo strany,
ovládané zemanovci, vyzvalo Sobotku k rezignaci na post předsedy. Ten
odmítl, takže ve straně až do předčasného sjezdu na jaře bude zřejmě panovat
dvojvládí.
Ačkoliv „zemanovci“ uvádějí jako důvod útoku na Sobotku špatný volební
výsledek, je zřejmé, že útok byl dlouho připravován a koordinován
s prezidentem Zemanem, který se pokouší získat nad ČSSD kontrolu. Jeho
pokusy ovládnout ČSSD jsou ovšem zatím dost kontraproduktivní, protože stranu
rozštěpil. Nejenže tak přispěl k jejímu špatnému výsledku, ale navíc nebude
mít v zádech silnou prezidentskou stranu, i pokud se puč zemanovců plně
zdaří.
Jenže i navzdory této nepodařené taktice vůči ČSSD, jako i navzdory skutečnosti, že ve volbách
zcela propadla Zemanova vlastní Strana práv občanů—zemanovci, Zeman zůstává po
volbách dominantním hráčem na české politické scéně. Pravicové strany, které by
se mu mohly postavit, utrpěly zdrcující porážku, a rozdrobená Sněmovna dělá ze Zemana jediný
pevný bod na české politické scéně.
Jeho pokusy přeměnit Česko na prezidentskou republiku může zastavit jen
Babiš. Ten by se ale musel odhodlat začít dělat skutečnou politiku. Zatím se
ale zdá být svým úspěchem ve volbách spíše zaskočen. Česko pravděpodobně čeká další
kolo politické nestability.
Pravda, SK, 29.10.2013