Po intervenci České národní banky proti
silné koruně se rozproudila vášnivá debata. Slyšíme, že centrální banka neumí
komunikovat. Exportéři se ze slabší koruny možná radují. Společnosti, které
zboží naopak dovážejí, varují před zdražováním. Dražší prý bude elektronika,
benzín i zahraniční dovolené.
ČNB míní, že pomoc exportérům vytvoří
nová pracovní místa. Prezident Miloš Zeman jen suše konstatoval, že intervence
ČNB nikdy ničemu neprospěly. Má v podstatě pravdu. ČNB by se neměla chovat
jako centrální plánovací komise nebo druhá vláda.
Pikantní je, že si stěžují i mnozí
z těch, kdo jsou proti zavedení eura a nás poučují o potřebě vlastní měny,
která prý nejen dává zemi možnost dělat vlastní monetární politiku, čímž nás
údajně činí méně závislými na Bruselu i na problémy zmítané eurozóně.
Mají pravdu v tom, je vskutku na
pováženou, že si několik guvernérů ČNB může hrát s celou ekonomikou. Kdyby
ČR byla součástí eurozóny, měla by ČNB na starosti méně ambiciózní kroky, což
by bylo jen dobře.
Česká republika, odkud směřuje 80
procent veškerého exportu do zemí EU, je obrazně řečeno jako člun tažený velkou
mateřskou lodí. Jenže místo toho, abychom se snažili dostat na palubu této lodi
jménem Eurozóna a spoluurčovat kam pluje, raději si zase jednou pěkně po česku
předstíráme, že máme nezávislost.
Co na tom, že když naši monetární
kormidelníci docílí prudkého vychýlení našeho člunu jedním směrem z osy
plavby evropské lodi, která nás táhne, může to způsobit nepříjemné věci.
Přinejhorším máme přeci v záloze ještě blanické rytíře!
Eurozóna se přitom ve světle manévru ČNB
ve skutečnosti jeví jako učiněný ostrov stability. Ani Němci, ani Rakušané, ani
Slováci se nemusejí bát, že jim několik mužů a žen jmenovaných euroskeptickým
prezidentem do rady ČNB přes noc významně zdraží vánoční nákupy, aniž by svoje
kroky nějak významně koordinovali s eurozónou a rozumně komunikovali.
I proto by každá příští vláda měla jako
jednu ze svých priorit stanovit co nejrychlejší vstup Česka do eurozóny.
Právo, 13.11.2013