Prezident
Miloš Zeman přednesl na druhý svátek vánoční „poselství“, které má nahradit bývalé
novoroční prezidentské projevy. Ve skutečnosti
nepronesl ani nic , co by se „žánrově“ novoročním projevům bývalých prezidentů
třeba jen podobalo, ani žádné poselství.
Prezident
nám v podstatě jen sdělil, že si v době nástupu do funkce stanovil
pět základních priorit, a ty prý všechny splnil. Byla to výroční zpráva o
činnosti politika Zemana, přednesená politikem Zemanem, kterou mohl přednést
kdykoliv–třeba na schůzi Strany práv občanů-zemanovci, když s ní ještě
spolupracoval.
Nebyl to projev
prezidenta, který nabízí pohled na celkový stav a výhledy státu, jehož je
hlavou. Nedozvěděli jsme se nic o tom, jak prezident vnímá současnou– bezesporu
nedobrou– společenskou situaci. Ani slovo nepadlo o tom, že bychom brzy měli
mít vládu, které by prezident snad mohl přát, aby zemi dobře spravovala.
Na konci
projevu nám prezident sdělil, že smysl dávají lidskému životu užitečné skutky a
popřál lidem, aby je činili. Co podle něj je „užitečným“ skutkem, bohužel
vzhledem ke značné míře subjektivnosti takového soudu neobjasnil. Z jeho
projevu nicméně vyznělo, že má dojem, že on splněním svých priorit svoji kvótu
užitečných skutků v roce 2013 splnil.
Od ostatních
významnějších projevů Zemana—toho inauguračního a toho u příležitosti svátku
české státnosti 28. října—se tento lišil jen tím, že byl ještě bezobsažnější.
Lepší byl naopak v tom, že se prezident vyvaroval útoků na novináře i
komentátory a moudře se zdržel úvah o idiotech a dalších lidech, kteří dle něj
ani nepatří ani k ostrůvkům
pozitivních deviací, ani za sebou nenechávají hluboké brázdy jako prý ti, které
v říjnu vyznamenal.
Skoro se
chce říci, že dosavadní projevy prezidenta, ač pronášeny spatra, navozují
dojem, že Miloš Zeman během svého desetiletého pobytu na Vysočině, mimo vysokou
politiku, tak trochu intelektuálně zlenivěl, což by bylo ještě pořád lepší, něž
kdyby odbyté projevy znamenaly, že pohrdá veřejností.
Jisté je, že ho více než
vize baví hrát politiku jako šachy. Zajímá ho příští tah i politické zákulisí,
spíše než nadstranický výkon funkce. Svým zvolením do funkce prezidenta se politický
pragmatik Zeman prostě nestal státníkem. A nejspíš se jím už ani nestane. Což
samozřejmě neznamená, že za sebou nenechá hlubokou brázdu—ať už si o její
užitečnosti myslíme cokoliv.
Právo, 27.12.2013