Prezident Miloš
Zeman vznesl proti některým ministerským kandidátům námitky, o nichž by se asi vážně
diskutovalo, kdyby sám už předem dveře k diskuzi nezavřel anebo
neuplatňoval dvojí metr do té míry, že tím své námitky diskredituje.
Lze začít tím, že
kdyby prezident svoje námitky nezarámoval kostrbatou úvahou, že má dle
některých ústavních expertů právo
odmítnout ministry navržené premiérem, ale naopak uznal, že coby hlava
parlamentní republiky kandidáty nemůže nejmenovat, pokud mu v tom nebrání
ústavní či zákonné důvody, bylo by kupříkladu jeho upozornění na podivně
získaný titul kandidáta na ministra vnitra Milana Chovance možné pochopit jako
přátelské varování a téma k vážné diskusi.
Jenže v dané situaci
je trvání na Chovancovi pro koalici věcí vyššího principu. Případná změna
nominace by vypadala jako uznání prezidentova ústavního výkladu, který by nás posunul
k poloprezidentskému systému.
Dvojí metr se
v prezidentově argumentaci nejvíc projevuje, když kritizuje ty nedostatky
svých oponentů, které zcela pomíjí v případě svých spojenců. Nikdy kupříkladu
nevyjádřil znepokojení nad tím, že jeho hlavní spojenec v ČSSD Michal
Hašek získal titul JUDr. na právnické fakultě v šestitisícovém slovenském
městečku Sládkovičovo, kterou čeští akademici zpochybňují. Tehdejší děkan
fakulty a konzultant Haškovy práce, poslanec
za SMER Mojmír Mamojka, byl, byl nedávno odvolán z postu rektora
univerzity na základě obvinění ne nepodobných těm, která hrála ústřední roli ve
skandálu okolo plzeňských práv.
Stejně tak lze jen
udiveně kroutit hlavou, když Zeman upozorňuje, že ministerský kandidát Jan
Mládek prý nezískal bezpečnostní prověrku, ač ji k výkonu ministerské
funkce nepotřebuje, ale klidně ponechá více než půl roku ve funkci svého
kancléře Vratislava Mynáře, aniž by dotyčný se žádostí o prověrku–pro jeho
funkci nezbytnou–nějak spěchal. K tomu ho nakonec donutil až mediální
tlak.
O prezidentových
požadavcích na odbornost ministrů už bylo dost řečeno. Stačí zopakovat, že
ústava nedává prezidentovi žádné oprávnění stavět se do role arbitra
odbornosti, navíc, že role ministra je politická.
Zeman nyní nově
přišel s argumentem, že na odbornosti ministrů trvá, protože nemáme zákon
o státní službě, na jehož základě by aparát ministerstva vedli odborně zdatní
státní tajemníci. Přitom ale urychlené přijetí zákona je jeho podmínkou pro jmenování
Andreje Babiše do funkce ministra financí, takže buď bude zákon nebo vláda.
Proč tedy nadále požaduje, aby ministři měli odbornost státních tajemníků?
Zcela absurdní je
pak prezidentovo kritérium odbornosti v podobě publikační činnosti
ministrů, včetně odborných časopisů. Nejenže by tento požadavek nesplnila
většina členů jeho bývalé vlády, jakož i tzv. odbornické vlády Jiřího Rusnoka,
ale je to od „prezidenta dolních deseti miliónů“ námitka v podstatě
diskriminační. Demokratický princip rovnosti v politice totiž předpokládá,
že o politické funkce, včetně ministerských, se má právo se ucházet kdokoliv.
Kritéria jsou politická, nikoliv odborná.
Obecně je škoda, že
Zeman s kritérii zachází tak svévolně. Některé jeho postřehy a námitky by
jinak měly mnohem větší váhu. Jeho výroky na téma příští vlády ovšem jen
posílily obraz politika, který má dvojí agendu: osobní, jako je třeba pomsta
nebo posílení svých pravomocí, a oficiální, kterou prezentuje veřejnosti. I
proto je těžké ho brát vážně.
Právo, 13.1.2014