Navzdory dohodě
na Ukrajině mezi prezidentem Janukovyčem a opozicí, na jejímž základě byly
omezeny pravomoci prezidenta a mají být uspořádány předčasné volby, nelze bohužel vyloučit, že dění na Ukrajině
nedopadne pro prozápadně orientované síly dobře. Rusko má šachovou partii o
budoucnost Ukrajiny dlouhodobě rozehranou mnohem lépe a promyšleněji než Západ,
zejména pak Evropská unie.
Je proto třeba
se připravit na nejhorší, tedy nadále počítat s možnostmi, jako je krvavé rozdrcení opozice, občanská válka,
rozdělení Ukrajiny, či prohlubující se chaos.
Zatímco
v současné situaci jsou možnosti České republiky, jak Ukrajině pomoci,
omezeny na prohlášení politiků, podporu jednotného postupu EU, či poskytování
humanitární pomoci, možnost skutečně pomoct by bohužel přišla teprve
v okamžiku, kdy Janukovyč, s Ruskem v zádech, opozici potlačí,
nebo se Ukrajina definitivně propadne do chaosu občanské války či bezvládí.
Česká
republika by se proto měla už v tomto okamžiku připravovat na krizový
scénář, v němž možná až desetitisíce Ukrajinců budou prchat na Západ.
Neměla by se ale na něj připravovat způsobem, o jakém pod hesly „ochrany zájmů
českých občanů“ mluví už teď někteří čeští politici—tedy posilováním protiimigračních
bariér a opatření.
Měli bychom
si naopak vzpomenout na velké historické krize u nás, jako byl komunistický puč
nebo sovětská invaze v roce 1968, po nichž západní země velkoryse nabídly
domov statisícům Čechů. Pokud by Česká republika místo křečovitých obranných
reakcí nabídla prchajícím Ukrajincům otevřenou náruč, bylo by to nejen
humanitární gesto, ale i splátka našeho historického dluhu.
I proto by
měl být v případě, že dohoda na Ukrajina opět zkrachuje, vytvořen na
vládní úrovni krizový štáb, jehož existenci i náplň práce by měla posvětit
Bezpečnostní rada státu. Tento štáb by měl co nejrychleji připravit
srozumitelný krizový scénář, jehož součástí by měla být speciální imigrační
opatření, včetně scénáře pro rychlé otevření nových utečeneckých táborů pro
prchající Ukrajince a jejich následné integrace do české společnosti.
Na využití
takového krizového scénáře samozřejmě nakonec nemusí dojít, ale historie nás bohužel
učí, že krize o jisté intenzitě, jakou už je nyní ta ukrajinská, skoro vždy
vedou k masové emigraci. I proto by bylo namístě, aby Česko coby logická
cílová destinace pro mnoho případných uprchlíků z Ukrajiny, bylo na takový
scénář přinejmenším připraveno. Bylo by nanejvýš trapné a nešťastné poslouchat za
několik týdnů výmluvy politiků, že jsou imigrační vlnou zaskočeni.
Právo, 22.2.2014