Protesty na kyjevském hlavním
náměstí lze vnímat jako izolovaný konflikt mezi mocnými a zdánlivě bezmocnými
v jedné zemi, na jehož konci „bezmocní“ slaví vítězství, ale také jako
další předzvěst událostí mnohem globálnějších. Svojí typologií totiž dění na Majdanu
navazuje na celou řadu podobných revolucí v různých koutech světa
v posledních letech.
Stále zřetelněji se ukazuje, jak
zásadně moderní komunikační technologie mění povahu politiky. Sociální sítě na
internetu mají nejen schopnost pronikat za clonu oficiálních informací, ale
také vytvářet silné emoce, jakož i mobilizovat velké počty lidí. V krizích
pak umožňují organizátorům demonstrací reagovat často pružněji než státní moc.
V konfliktech, jako je nyní ten
ukrajinský, nebo jakými byly arabské revoluce, máme co do činění se střetem
rigidních hierarchií, zaštítěných ozbrojenými složkami, s „měkkou silou“,
fungující v podobě sítí, které spolu různým způsobem komunikují a spolupracují,
ač mohou mít docela odlišné konečné cíle. Na Majdanu se takto dočasně spojila
umírněná opozice s radikály.
Je téměř neuvěřitelné, že tato
„měkká síla“ dokáže nakonec povalit režim, který je ozbrojený až po zuby, a za
nímž stojí kupříkladu mocné Rusko. I to souvisí s povahou moderních
komunikačních technologií. Vytvářejí jakési emoční pole, které postupně
zachvacuje a rozleptává i opory režimu.
V minulosti mohly
autoritářské režimy revolty uhasit cíleným násilím, jako je střelba do
demonstrantů. V prostředí sociálních sítí taková akce funguje ale spíš
jako neprozřetelné rozfoukání ohně. Moderní komunikační prostředky prostě
dokážou neobyčejným způsobem zesilovat intenzitu, s níž „majdany“ vyzařují
do světa, což činí mocenské struktury nejistými.
Na Ukrajině se nezdálo být nic
snadnějšího, než na Majdan poslat tanky, povstání rozdrtit, opozici pozavírat.
Ukázalo se ale, že „měkká síla“, kterou Majdan v nebývalé intenzitě vyzařoval
dovnitř Ukrajiny i za hranice, rozleptala i jednotu ozbrojených sil a dalších
mocenských opor režimu. Janukovyč si prostě nemohl být jistý, že se rozkaz
k útoku na Majdan nezmění v občanskou válku, do které se zapojí různé
části armády.
Tato hnutí mají ovšem i svoje
slabiny. Jakmile se po vítězství opozice rozplyne společné „emoční pole“, které
drželo dohromady různé části občanské společnosti, staré struktury se přeskupí,
přičemž často cynicky zneužijí hlavní hesla revoluce a vtáhnou do svých řad
některé zkorumpovatelné lídry opozice. I ukrajinský Majdan se tak snadno může
stát jen další zářivou bublinou, která se rozprskne a zmizí jako arabská jara.
Jisté je, že vývoj, který jsme
sledovali v minulých dnech na Majdanu, se bude v různých variacích
opakovat i jinde. Bát by se měli dozajista vládci všech autoritářských režimů,
ale v bezpečí nejsou ani západní liberální demokracie.
Jisté rysy toho, co jsme
sledovali na Majdanu, měla totiž před časem i hnutí jako Rozhořčení ve Španělsku nebo Okupujte
Wall Street v USA. Ta sice po čase usnula, ale zdá se, že jiskry,
které mohou v současném světě rozžehnout nové „majdany“,
nemusí být nikterak silné, protože skutečný požár z nich vytvoří právě
sdílené emoce, které se rychle šíří s pomocí sociálních sítí.
Právo, 26.2.2014