V hodnocení
projevu prezidenta Miloše Zemana před Evropským parlamentem ve Štrasburku by
bylo snadné uváznout na podružnostech. A jelikož jsme v Česku, je jisté,
že tak leckterý politik či komentátor učiní.
Bude se tedy hodně
mluvit o tom, že si Zeman ani před europoslanci neodpustil jízlivosti, a zbytečně
tak strávil drahocenný čas ironickým odsuzováním „šílených“ přesunů zasedání Evropského
parlamentu z Bruselu do Štrasburku, přehnané byrokracie, zbytečných vyhlášek, chutě
steaku v Evropské komisi nebo úsporných žárovek.
Když se přeneseme přes tyto v podstatě
okrajové záležitosti, je nutné uznat, že Zemanův projev byl zásadní a dobrý. Po
provokativně euroskeptickém projevu Václava Klause na půdě europarlamentu před
pěti lety, v němž se zhmotnilo veškeré, často iracionální brblání, které
na adresu EU pravidelně zní z Česka, se Zeman vrátil k tradicím
proevpropského vizionářství, s nímž Evropu oslovoval Václav Havel.
Výčet důležitých výzev, které zazněly z úst
českého prezidenta, lze začít tím, že otevřeně volal po vytvoření evropské
federace. To je osvěžující v době, kdy si totéž přeje celá řada dalších
významných politiků, ale halí to ze strachu před voliči do hávu polovičatých
prohlášení typu „Evropa není zatím připravena“, filozofujících řečí o potřebě
vytvořit nejprve evropský politický národ, popřípadě do podpory fiskálních a
bankovních reforem, které EU směrem k federaci fakticky posouvají, aniž by
to kdo přiznal.
Zcela zásadní je otevřená výzva z úst hlavy
členského státu EU, aby Unie konečně vytvořila společnou zahraniční a obranou
politiku, včetně společné armády. A nejen proto, že se tak mělo už dávno stát
na základě maastrichtské smlouvy, ale i proto, jak správně připomněl Zeman, že
společná armáda by byla podstatně levnější než 28 ne zcela kompatibilních
armád.
Úplně neodvážné není po řadě nedávných problémů
eurozóny přihlásit se otevřeně k co nejrychlejšímu přijetí eura u nás a
ještě před evropskými politiky zkritizovat vlastní národní banku, která dle
Zemana svou nedávnou měnovou intervencí rychlé přijetí eura úmyslně
zproblematizovala.
Zeman si od euroskeptiků jistě vyslouží kritiku
nejen za svoji podporu eura, ale i za to, že coby český prezident pere
v podobě kritiky ČNB špinavé české prádlo před evropskou veřejností.
Leckdo ale může argumentovat, že právě tento aspekt Zemanova projevu
v sobě skrývá sympatické, navíc velmi potřebné uznání, že EU jsme „my“,
nikoliv jacísi „oni“, před nimiž se o našich vnitřních problémech nemá hovořit.
V kontextu Zemanových poznámek na adresu
společné měny by nemělo zapadnout, že se také otevřeně vyslovil pro společnou
evropskou fiskální politiku. Jako ekonom dobře ví, že bez ní bude mít projekt
společné měny nadále problémy.
Na tiskové konferenci pak dodal, že EU potřebuje
dle jeho soudu i společná pravidla
sociální politiky, společná pravidla životního prostředí a konečně odvahu pro
velké projekty, jako jsou transevropské sítě včetně železnic a dálnic
nebo vodních cest.To jsou všechno věci a kroky, které EU skutečně
potřebuje, pokud nemá celý projekt postupně zajít na úbytě.
Vědí to všichni významní evropští politici, ale jen
málokterý by měl odvahu říci to takhle zpříma před europarlamentem. Zemanovi za
to patří uznání.
Právo, 27.2.2014