V úvahách o tom, jak potrestat
Rusko za invazi na Krymu, panují na Západě rozpaky a nejednota. V České
republice se v posledních dnech hodně mluví o návrzích z řad
amerických republikánů, aby byl v reakci na ruskou invazi obnoven projekt
americké protiraketové obrany, včetně radaru na našem území.
Někteří přední američtí politici,
kupříkladu senátor John McCain, navrhli i další opatření, kupříkladu urychlené
přijetí Gruzie a Moldavska do Severoatlantické aliance, dodávky vojenské
techniky Ukrajině, nebo zmrazení kont ruských oligarchů v západních bankách.
Zejména poslední zmíněný krok by byl pro
Putinův režim vážnou hrozbou. Jak jsme viděli nedávno na Ukrajině, ukrajinští
oligarchové hodili prezidenta Viktora Janukovyče přes palubu v okamžiku,
kdy Evropská unie pohrozila zmrazením jejich kont v evropských bankách.
Je tedy zřejmé, že možných odvetných
opatření je celá řada. Problémem je, stejně jako už mnohokrát v minulosti,
nejednotnost západních zemí a také neochota za taková opatření platit.
Rusko je ekonomicky slabá země–v podstatě
jakási obdoba ropných emirátů. Nemá téměř žádný významný vlastní průmysl kromě
zbrojního, ekonomicky je závislé ve velké míře především na vývozu plynu, ropy
a některých dalších surovin. Pokud by byla Evropa ochotná a schopná třeba jen
dočasně výrazněji snížit svoje odběry ruského plynu a ropy, Rusku by poměrně
rychle začaly vysychat finanční zdroje.
Jinými slovy: Evropa si jen těžko může
s vážnou tváří stěžovat na ruskou rozpínavost, když ji de facto financuje.
Bez desítek miliard eur, které plynou do Ruska v podobě plateb za plyn a
ropu, by Putinův režim poměrně rychle zkolaboval.
Rusko by sice mohlo částečně tento
výpadek kompenzovat zvýšenými vývozy svých surovin do Číny a dalších
nezápadních zemí, ale na něco podobného nemá připravenou infrastrukturu. A
velká ekonomická závislost na mocné Číně není ani v ruském strategickém
zájmu.
Evropa by samozřejmě za případný
částečný bojkot ruských surovin musela zaplatit. Každopádně ale není
v situaci, kdy by neměla jiné možnosti. USA se zásluhou těžby břidlicového
plynu staly největším producentem plynu na světě, a jsou ochotné ho Evropě
prodávat.
Ostatně někteří američtí politici už
nabídli zvýšení amerických dodávek plynu do Evropy, což by omezilo evropskou
energetickou závislost na Rusku.
Ačkoliv jsou
kupříkladu plyn a ropa ze Severního moře v okolí Norska a Velké Británie,
či ropa a plyn ze středního Východu dražší, než jsou ruské suroviny, ukazuje
se, že bohužel ještě stále nežijeme ve světě, kde se dá vše měřit jen
ekonomickou výhodností.
Rusko evidentně ještě dlouho nebude
takříkajíc normálním hospodářským partnerem. Opakovaně dokazuje, že musí být
vnímáno jak geopolitická hrozba a strategické riziko. Evropská unie by
k němu měla tímto způsobem také přistupovat a výrazně svoji závislost na
ruských surovinách snížit.
Jestliže nám mnozí evropští politici a
komentátoři obratem vysvětlí, že menší či větší bojkot surovinového obchodu
s Ruskem není praktický nebo z politických důvodů vůbec možný, pak je
prolévání slz nad Krymem a případnými dalšími oběťmi ruské expanzivnosti jen zbytečné
předvádění falešné morální paniky.
ČRo Plus, 12.3.2014