Krym, Libye, Irák, Kosovo

Někteří
politici a komentátoři relativizují ruskou anexi Krymu poukazy na předešlá
údajná porušení mezinárodního práva ze strany USA a NATO při intervencích v
Libyi, Iráku a Srbsku během krize v Kosovu.Taková srovnání jsou bohužel
zavádějící

Výše
zmíněným intervencím předcházelo masové porušování lidských práv a často i
genocidní praktiky ze strany diktátorů v těchto zemích.  Všichni měli na rukou krev tisíců lidí.

Současný
režim v Kyjevě lze jistě obviňovat k z toho, že se dostal k moci s pomocí
ulice, nebo že na něm parazitují různé ultranacionalistické skupiny, ale nikde
na Ukrajině, tedy ani na Krymu, nový režim neutlačoval násilím ruskou menšinu.
Nějaké vyhlazování nebo masové vyhánění Rusů, podobné třeba vyhánění a
masakrování kosovských Albánců Miloševičovým režimem (jakkoliv mohlo být
částečně vyprovokováno předchozími násilnými činy Kosovské osvobozenecké
armády), na Ukrajině nejen nenastalo, ale ani nehrozilo.

Druhý
podstatný rozdíl spočívá v tom, že cílem zásahů v Iráku, Libyi a Srbsku nebyla
trvalá anexe území napadených států. Cílem bylo svrhnout daný režim, popřípadě ho
donutit ke změně chování.

To se ve
všech případech povedlo, i když lze samozřejmě zpětně diskutovat o tom, zda
způsob, jakým byly vojenské akce provedeny, byl nejlepší možný, a zda na konci
bylo stabilní politické řešení. Dokonce ani to, že k intervenci v Iráku nakonec
posloužila jako záminka  mylná informace
o Saddámově jaderném arsenálu, nic nemění na skutečnosti, že invazi předcházelo
porušování mezinárodních dohod a masové násilí ze strany iráckého režimu.

Nelze
srovnávat ani míru porušení mezinárodního práva. Všem výše zmíněným intervencím
předcházela dlouhá jednání. Existovaly různé rezoluce Rady Bezpečnosti OSN,
které bylo možné různým způsobem interpretovat. Jakkoliv žádná z intervencí se
nakonec neodehrála v ideálním souladu s mezinárodním právem, podnikly je
aliance mnoha zemí, nikoliv jen jedna země za účelem anexe části země sousední.

Rusko, které
velmi často v RB OSN blokuje jako jediné přijetí sankcí vůči režimům, které
jsou zjevně kriminální, se rádo ohání mezinárodním právem. Podle mezinárodního
práva mohlo dozajista postupovat i v případě Krymu.

Je
nepochybné, že většina obyvatel Krymu si přeje být součástí Ruska. O změně
statusu Krymu  se ale mělo jednat pod
mezinárodní záštitou. Referendum bylo možné zorganizovat stejně demokraticky jako
to, které se má konat například ve Skotsku. Jenže pro Kreml bylo evidentně
„jednodušší“ obvinit nový režim v Kyjevě z fašismu, a Krym obsadit pod
záminkou ochrany Rusů.

Anexe
Krymu  tak je nejen nejhrubším porušením
mezinárodního práva, ale i ruských závazků z roku 1994, kdy se Moskva zavázala
chránit teritoriální integritu Ukrajiny výměnou za to, že se Ukrajina vzdá
jaderných zbraní. Přirovnávat toto ruské počínání v kontextu mezinárodního
práva k intervencím západních spojenců proti Srbsku, Iráku a Libyi, je pustá
demagogie.

 ČRo Plus, 26.3.2014

 

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..