Nepolitická politika není antipolitika

V souvislosti
se zvolením podnikatele a filantropa Andreje Kisky slovenským prezidentem se
roztrhl pytel s varováními, že se lidé ve střední Evropě definitivně
odklánějí od politických stran. Nastupuje prý nepolitická politika, což je
vnímáno některými jako nebezpečí pro demokracii.

Skutečným
nebezpečím pro demokracii a politické strany ovšem není nepolitická politika,
ale „antipolitika“. Pěkně se to vyjevuje v rozdílech mezi nově zvoleným
slovenským prezidentem Andrejem Kiskou a českým ministrem financí a šéfem hnutí
ANO Andrejem Babišem.

Před tím, než se na
tento rozdíl zaměříme, je nutné předeslat, přímá prezidentská volba je svého
druhu plebiscit. Nebojují v ní primárně politické strany, ale osobnosti, i
když, pravda, ve většině těch evropských zemí, kde se přímá prezidentská volba
koná, se prosazují straničtí kandidáti.

Vítězství
nestraníka nemusí hned předznamenávat jakýsi konečný soumrak stranictví. Může být
třeba jen vyjádřením obav, že by jedna politická strana mohla ovládnout všechny
významné ústavní posty v zemi.

Důležité je
především poselství, s nímž Kiska kandidoval. Nedefinoval se, jak to činil
v České republice Andrej Babiš, jako „antipolitik“. Prezentoval se jako
hlas občanské společnosti, která má mít ve volbě hlavy státu svoje zastoupení.

Babiš a jeho hnutí
ANO v Česku, nebo hnutí Pět hvězd Bepe Grilla v Itálii, popřípadě rakouský
miliardář Frank Stronach, byli a jsou hlasateli antipolitiky, která pohrdá
nejen politickými stranami, ale i parlamentarismem. Zastánci nepolitické
politiky, jejímž představitelem byl svého času český prezident Václav Havel, pouze
zdůrazňovali, že svůj silný hlas v politice má mít i občanská společnost.

V našem
regiónu se ovšem politické strany občanské společnosti v podstatě bojí.
Byly vybudovány jako bašty úzkých zájmových skupin. Ještě nezralé a počtem
členů chudé řídily proces masivní privatizace, a byly nakonec byly samy
zprivatizovány do rukou nové podnikatelské třídy a nejrůznějších kmotrů.

Vítězství Kisky není
odmítnutím politických stran, ale je to spíše další revolta slovenské
veřejnosti proti postkomunistickým praktikám stranických politiků, která
navazuje na impozantní vzpouru slovenské občanské společnosti proti mečiarismu
v roce 1998. Kiska odešel z velkého byznysu, aby se mohl naplno
věnovat práci v občanské společnosti. Je proponentem nepolitické politiky
v dobrém slova smyslu

Češi si svojí
revoltou proti postkomunismu zatím neprošli. Na Hrad zvolili čelného reprezentanta
postkomunismu ze začátku 90. let minulého století. Výrazem postkomunistické
mentality je i Babiš. 

 Klidně zůstává v byznysu,
i když má vysoký politický post, a veřejnost to bere. Je přesvědčen, že stát je
cosi jako firma. Reprezentuje étos postkomunistických expertů a manažerů, kteří
politikou, ale i skutečným občanským angažmá „zdola“, de facto pohrdají. Hlásá
nikoliv nepolitickou politiku coby produktivní spolupráci politiky a občanské
společnosti, ale antipolitku, která tradiční politiku neoplodňuje, ale spíše
ničí.

Právo, 1.4.2014 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..