Květnové volby do Evropského parlamentu
budou pro Českou republiku třetí. Těm předešlým se budou v lecčems
podobat, ale mají také svoje specifika.
Konstantou nepochybně zůstává, že i po
deseti letech, které uplynuly od vstupu České republiky do Evropské unie, má
většina českých občanů jen matné ponětí o tom, jaké má vlastně europarlament
pravomoci.
Stejný zůstává i volební systém, který
se u nás pro tyto volby používá. Stejně jako při volbách do Poslanecké sněmovny
se volí na základě poměrného volebního systému, ovšem s jednou podstatnou
odlišností. Při volbách do europarlamentu je celá země jedním volebním obvodem.
Volební systém je tak o něco více
proporční, než ten, který se používá při volbách do Sněmovny, což zvýhodňuje
menší strany. Ty nemusejí stavět krajské kandidátky, což je složité nejen
personálně, ale i finančně. Pokud se jim navíc podaří postavit do čela jedné
celostátní kandidátky zajímavou osobnost, mohou zaujmout.
V minulosti se tak probojovaly do
europarlamentu zástupci menších stran, které nehrály větší roli v domácí
politice. Kupříkladu Evropští demokraté nebo hnutí Nezávislí.
Na rozdíl od posledních eurovoleb
v roce 2009, kdy se v České republice volilo 22 europoslanců, bude se
letos u nás rozhodovat jen o 21 poslancích–především proto, že se celkový
počet členů europarlamentu snížil na základě Lisabonské smlouvy na 751
poslanců.
V politické rovině se tyto
eurovolby budou lišit od těch předešlých především tím, že jsou mnohem méně
vnímány jako referendum o domácí politice. Volby v roce 2004 se konaly
uprostřed vládního období koaliční vlády vedené sociální demokracií, a slabý
výsledek ČSSD nakonec přivodil pád premiéra Vladimíra Špidly.
V roce 2009 se eurovolby pro změnu
konaly krátce po pádu vlády vedené občanskými demokraty, v čele
s Mirkem Topolánkem. Ačkoliv ODS dokázala obhájit počet svých mandátů v
europarlamentu, tedy 9, významně posílila ČSSD, která na rozdíl od pouhých dvou
mandátů, které získala v roce 2004, tentokrát získala mandátů sedm.
Jelikož je současná vláda u moci teprve
tři měsíce, dá se předpokládat, že eurovolby nebudou v takové míře jako
v minulosti vnímány především jako příležitost k vyjádření
nespokojenosti s vládou. Budou nejspíš více méně kopírovat výsledky voleb
do Sněmovny s tím, že jistou šanci prosadit se budou mít i jedna či dvě
menší neparlamentní strany, které akcentují evropská témata z radikálních
pozic, včetně odporu k dalšímu setrvání naší země v Unii.
A ve volbách se také zřejmě odrazí zatím
ještě stále rostoucí obliba hnutí ANO Andreje Babiše, které může podle
posledních průzkumů volby u nás vyhrát. Destabilizaci vládní koalice ovšem může
přivodit spíše výrazný propad ČSSD než předpokládané vítězství Babišova hnutí.
ČSSD je vnitřně stále nejednotná a skupina odpůrců předsedy strany a premiéra
Bohuslava Sobotky čeká na jeho první významné klopýtnutí.
Téměř jisté se ale zdá být, že největším
poraženým, pokud jde o ztrátu mandátů, bude ODS. Všechny předvolební průzkumy
naznačují, že ani eurovolby nezastaví strmý propad této strany, a spolu
s ní stranického systému, který hrál určující roli v české politice
v prvních dvou dekádách po pádu komunismu.
ČRo Plus, 24.4.2014