ANO coby evropští liberálové

Politologové i větší část české
veřejnosti si konečně mohou přestat lámat hlavy nad tím, jakou politickou
ideologii vlastně vyznává hnutí ANO Andreje Babiše. Je prý téměř jisté, že se po
volbách do Evropského parlamentu ANO připojí k frakci ALDE, která sdružuje
evropské liberály.

Jak známo, největšími dvěma
frakcemi v EP jsou Skupina Evropské lidové strany (křesťanských demokratů)
a Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů. Liberálové jsou třetí.
Dalšími frakcemi jsou pak zelení, konzervativci a reformisté, krajně levicová
Skupina sjednocené levice a severských zelených, jakož i krajně euroskeptická
Skupina Evropa svobody a demokracie.

Babišovci samozřejmě mohli zůstat
mimo frakce, ale tím by si ubírali na politickém vlivu v europarlamentu. Jejich
rozhodnutí připojit se k liberálům jim ovšem zase může ubrat na vlivu
v domácí politice.

Většina jejich voličů totiž
nejspíš neměla ani tušení, že volí pro liberálně orientovaný politický subjekt.
Volili populistické hnutí vystupující proti politice jako takové. A zejména
volili Andreje Babiše, který sliboval, že z České republiky udělá dobře
fungující firmu. Co je liberálního na hnutí, které je jen jakousi
v politice podnikající divizí Agrofertu, ví jen Babiš.

Kdybychom měli odvodit zálibu ANO
v liberalismu jen z volebních hesel, byla by to perná práce. O
klasických liberálních axiomech, jako je svoboda jedince, nerozpínavý stát,
vláda zákona a jasná pravidla hry jsme se z programu hnutí dozvídali spíše
zprostředkovaně. Třeba v podobě důrazu na fungující stát a boj
s korupcí. Dost ovšem záleželo na tom, co se Babišovi zdálo v daný
okamžik vhodné coby návnada na voliče.

Samotné ANO je subjekt veskrze
neliberální. Nemá ani jasnou strukturu, ani jasná pravidla hry. Pravidla hry
v něm určuje jeho majitel a vůdce.

Lze samozřejmě připustit, že svým
záměrem působit s liberální frakci EP nám ANO sděluje svoji ambici.
Jednoho dne chce být cosi jako německá FDP nebo britští vládní liberálové.

Je také možné, že prostě neví kam
se vrtnout, a nechce být svým voličům podezřelé tím, že by bylo úplně mimo
frakce, nebo v některé z frakcí, v nichž už působí ostatní české
politické subjekty. Koneckonců ve volbách kandidovalo s tím, že není jako
oni.

I když ale může být členství v
liberální frakci pro Babišův podnikatelsko-politický projekt jen nouzovým
řešením, liberální nálepka je i tak v českém kontextu riskantní. Všechny
středové liberální strany u nás zkrachovaly.

Nejen kvůli politickému
neumětelství svých lídrů, ale i proto, že vyznávání skutečného liberalismu
vyžaduje poměrně velké osobní nasazení v podobě neustálého vyvažování
osobní svobody a odpovědnosti, jakož i úcty k pravidlům hry.
V případě levicového liberalismu je to pak vše ještě nutno skloubit se
společenskou solidaritou, takže je třeba neustále pracně vyvažovat „svobodu,
rovnost a bratrství“.

Většina voličů ANO ovšem pro nic
takového nevolila. ANO viděli prostě jako odmítnutí tradiční politiky. A svoji
roli sehrál i jakýsi patriarchálně-pečovatelský aspekt, který je v naší
nevyspělé demokracii silně přítomný, takže nemalé počty voličů volí opakovaně
s ideou, že vše podstatné zařídí nějaký silný vůdce: Klaus, Zeman, Babiš.

Ve frakci ALDE se tak nejspíš nebudou stačit divit, jaké liberály u nás máme.

Právo, 15.5.2014 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..