Velká evropská revoluce se zatím nekoná

Hlavní zprávou letošních voleb do
Evropského parlamentu je bezpochyby vítezství pravicově populistické Národní
fronty Marine Le Penové ve Francii. Stejně důležitou zprávou ale je, že úspěchy
extrémní pravice a protievropských populistů jsou napříč Evropou celkově menší,
než mnozí očekávali.

Jak vítězství lepenovců ve
Francii, tak vítězství Strany nezávislosti Nigela Farageho ve Velké Británii
jsou sice varováním pro levicové i pravicové strany hlavního proudu, ale
v obou zemích pro ně volila jen čtvrtina voličů. Jejich výhry budou mít
dopady spíše vnitropolitické, jakkoliv je možné, že francouzský vládní
establishment se bude snažit reagovat na úspěch lepenovců i modifikacemi svojí
evropské politiky.

V ostatních zemích EU
posílily extrémně pravicové a protievropské populistické strany většinou jen
mírně, v jiných ale propadly. Řeč je zejména o nizozemských Svobodných
Geerta Wilderse a řeckém Zlatém úsvitu.

V Itálii sice získalo
antisystémové hnutí Pět hvězd 22 procent hlasů, ale bylo zcela převálcováno
demokratickou levicí premiéra Mattea Renziho, která získala 40 procent.

V EP se tak celkový poměr
sil příliš nezmění. Evropští lidovci zůstávají nejsilnější frakcí, ačkoliv
ztratili napříč EU více než 40 křesel. Druzí socialisté si naopak mírně
polepšili. Mírný propad zaznamenali i třetí liberálové.

Ve vztahu k předvolebním
předpovědím o mohutném nástupu euroskeptiků je ovšem důležitější, že v europarlamentu
se 751 poslanci mají proevropské frakce (lidovci, socialisti, liberálové a
zelení) podle prvních výpočtů 533 křesel. Jelikož v končícím
europarlamentu měly tyto frakce 589 křesel, dlouho ohlašovaný nástup
protievropských a euroskeptických sil se zhmotnil do jejich zisku zhruba 55
křesel.

Sečteno a podtrženo, žádná velká
evropská revoluce se zatím nekoná. Zisky nacionalistů a extrémně pravicových
stran pomohou dění v europarlamnetu politizovat. Přiostří i evropská
debata v některých členských zemích, zejména ve Francii, což nemusí být na
škodu.

Pokud jde o Českou republiku,
mají větší význam především tři zjištění. Češi spolu se Slováky zůstávají ve
vztahu k EU nejvíce provinčními, „neevropskými“ členskými zeměmi. Rozdíl
mezi celoevropskou volební účastí zhruba 43 procent a tou českou–zhruba 18
procent—je propastný.

Druhým podstatným zjištěním je,
že ta část české populace, která v eurovolbách volí, je ta vzdělanější,
což u nás zvýhodňuje proevropské pravicové strany se
základnami ve velkých městech. Sociální demokraté zde mají silný důvod
k zamyšlení.

 Třetím zjištěním je, že ač se o
České republice tvrdí, že je euroskeptická, vyslala tentokrát do EP většinově
proevropské poslance. Nízká volební účast navíc ukazuje, že česká euroskepse  se projevuje spíše jako nezájem o evropské
dění, než jako silný odpor. O tom svědčí především neúspěch silně
euroskeptických stran.

Právo, 27.5.2014 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..