Hlavní zprávou letošních voleb do
Evropského parlamentu je bezpochyby vítezství pravicově populistické Národní
fronty Marine Le Penové ve Francii. Stejně důležitou zprávou ale je, že úspěchy
extrémní pravice a protievropských populistů jsou napříč Evropou celkově menší,
než mnozí očekávali.
Jak vítězství lepenovců ve
Francii, tak vítězství Strany nezávislosti Nigela Farageho ve Velké Británii
jsou sice varováním pro levicové i pravicové strany hlavního proudu, ale
v obou zemích pro ně volila jen čtvrtina voličů. Jejich výhry budou mít
dopady spíše vnitropolitické, jakkoliv je možné, že francouzský vládní
establishment se bude snažit reagovat na úspěch lepenovců i modifikacemi svojí
evropské politiky.
V ostatních zemích EU
posílily extrémně pravicové a protievropské populistické strany většinou jen
mírně, v jiných ale propadly. Řeč je zejména o nizozemských Svobodných
Geerta Wilderse a řeckém Zlatém úsvitu.
V Itálii sice získalo
antisystémové hnutí Pět hvězd 22 procent hlasů, ale bylo zcela převálcováno
demokratickou levicí premiéra Mattea Renziho, která získala 40 procent.
V EP se tak celkový poměr
sil příliš nezmění. Evropští lidovci zůstávají nejsilnější frakcí, ačkoliv
ztratili napříč EU více než 40 křesel. Druzí socialisté si naopak mírně
polepšili. Mírný propad zaznamenali i třetí liberálové.
Ve vztahu k předvolebním
předpovědím o mohutném nástupu euroskeptiků je ovšem důležitější, že v europarlamentu
se 751 poslanci mají proevropské frakce (lidovci, socialisti, liberálové a
zelení) podle prvních výpočtů 533 křesel. Jelikož v končícím
europarlamentu měly tyto frakce 589 křesel, dlouho ohlašovaný nástup
protievropských a euroskeptických sil se zhmotnil do jejich zisku zhruba 55
křesel.
Sečteno a podtrženo, žádná velká
evropská revoluce se zatím nekoná. Zisky nacionalistů a extrémně pravicových
stran pomohou dění v europarlamnetu politizovat. Přiostří i evropská
debata v některých členských zemích, zejména ve Francii, což nemusí být na
škodu.
Pokud jde o Českou republiku,
mají větší význam především tři zjištění. Češi spolu se Slováky zůstávají ve
vztahu k EU nejvíce provinčními, „neevropskými“ členskými zeměmi. Rozdíl
mezi celoevropskou volební účastí zhruba 43 procent a tou českou–zhruba 18
procent—je propastný.
Druhým podstatným zjištěním je,
že ta část české populace, která v eurovolbách volí, je ta vzdělanější,
což u nás zvýhodňuje proevropské pravicové strany se
základnami ve velkých městech. Sociální demokraté zde mají silný důvod
k zamyšlení.
Třetím zjištěním je, že ač se o
České republice tvrdí, že je euroskeptická, vyslala tentokrát do EP většinově
proevropské poslance. Nízká volební účast navíc ukazuje, že česká euroskepse se projevuje spíše jako nezájem o evropské
dění, než jako silný odpor. O tom svědčí především neúspěch silně
euroskeptických stran.
Právo, 27.5.2014