Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka
zvítězil nad svými vnitrostranickými oponenty, když se mu podařilo prosadit
nejprve v předsednictvu strany a pak i na jejím výkonném výboru návrh, aby
členové strany hlasovali ve vnitrostranickém referendu o tom, zda o kandidátkách
strany pro všechny typy voleb mají v budoucnosti rozhodovat přímo všichni
členové strany v příslušném volebním obvodu.
V referendu se též rozhodne,
zda mají přinejmenším 40 procent všech kandidátů do zastupitelstev kraje a
Sněmovny tvořit ženy, a zda má ČSSD předložit návrh zákona, který by omezil
kumulaci placených veřejných funkcí.
Pro Sobotku a jeho podporovatele
ve vedení strany je důležitý zejména úspěch návrhu, aby kandidátky ČSSD
utvářeli přímo členové strany v daném volebním obvodu, protože doufají, že
se tak zamezí manipulaci s kandidátkami v rukou nejrůznějších místních
i krajských bratrstev. Současné sobotkovské vedení evidentně věří, že členové
vyberou volební kandidáty především podle jejich kvality, nikoliv podle toho,
kdo koho zná a co komu slíbil.
Na první pohled takový postup
vypadá demokraticky. Navíc, pokud by nemohly kandidátky tvořit různé zákulisní
kliky, často s pomocí neprůhledných čachrů, mohlo by to teoreticky posílit
současné vedení strany.
Potíž je v tom, že členská
základna ČSSD je relativně malá. Pokud celkový počet členů ČSSD vydělíme počty
obvodů pro jednotlivé volby, dojdeme k malým číslům.
V jednotlivých krajích se
kupříkladu počet členů pohybuje mezi tisícem a třemi tisíci. Ve volbách do
Senátu, kde je 81 obvodů, se počet členů ČSSD v každém z nich pohybuje
v pouhých stovkách.
Manipulovat s tak malými počty
členů nemusí být pro různé stranické kmotry, navázané na politiky, kteří
nechtějí ztratit vliv, příliš složité. Je také otázkou, jak budou členové
reagovat, až se je před každými volbami a vnitrostranickými referendy budou
snažit různí političtí podnikavci „lámat,“ občas možná s pomocí korupčních
nabídek.
ČSSD se inspirovala
vnitrostranickými referendy v Německu. Jenže tam má sociální demokracie
půl miliónu členů, takže případná manipulace s jejich názory a hlasy je
složitější.
Německý nebo rakouský případ, kde
má sociální demokracie také několik set tisíc členů, navíc ukazují, že když má
strana velkou členskou základnu, je v podstatě jedno, zda se konají
vnitrostranická referenda. Nejrůznější praktiky známé u nás, jako je tzv.
velrybářství, tak jako tak nemají velkou šanci na úspěch.
Druhým problémem, na který
sobotkovské vedení může narazit, je kvalita členské základny ČSSD. Pokud totiž
Sobotka a spol. chtějí s pomocí referend stranu modernizovat, zřejmé
předpokládají, že členská základna je modernizačním změnám nakloněna.
To je ovšem v případě
členské základny ČSSD, sestávající především ze starších lidí v menších
městech, velká otázka. Pokud současné vedení doufá, že účast členské základny
na sestavování kandidátek vynese na volitelná místa spíše lidi typu Jiřího
Dienstbiera než Michala Haška, nebo Lubomíra Zaorálka spíše než Vítězslava
Jandáka, možná se dost mýlí.
Viděli jsme to názorně
v prezidentské volbě, kde byl oficiálním kandidátem strany Dienstbier, ale
většina členů strany podpořila nakonec Miloše Zemana.
Zajímavé také bude sledovat, jak
chce vedení ČSSD bránit nejrůznějším formám manipulace s vyplněnými
anketními lístky. Mnozí z nás si ještě pamatují, jakými znepokojivými
spekulacemi bylo na konci roku 2002 obestřeno vnitrostranické referendum, na
jehož základě členové strany rozhodli, že kandidátem strany na prezidenta má
být Miloš Zeman.
Pokud by byla takovými
spekulacemi obestřena i plánovaná hlasování, může to nakonec obrazu strany
pradoxně uškodit víc, než když se rozhodnutí dělala
v zákulisí nebo na základě dohod různých stranických klik.
Novinky, 17.6.2014