Mnozí si ještě vzpomenou, že
jeden z volebních sloganů hnutí ANO zněl: „Nejsme jako politici. Makáme!“
Série událostí z poslední doby ovšem ukazuje, že ANO je v politice až
po uši. A není to pěkný pohled.
Nejnovější politickou
šlamastykou, v níž se hnutí plácá, je dění na ministerstvu spravedlnosti.
Ministryně Helena Válková provedla několik kontroverzních personálních změn,
přičemž její jazyk i styl se v ničem nelišil od dřívějších podobných
situací, do nichž se dostaly politické strany jak na tomto ministerstvu, tak i
na ministerstvech jiných.
ANO svoji ministryni hájí. Ač
hnutí tvrdí, že nabízí především odborníky, o personální politice Válkové i
obviněních, která vůči ní byla vznesena, v Poslanecké sněmovně žádnou
odbornou, ba ani politickou debatu nedovolilo. Raději ji zcela politicky
zablokovalo.
Protože ANO nemá přehledné
mechanismy vnitrostranického rozhodování, působí jeho představitelé spíše jen
jako kompars jeho vlastníka a lídra, Andreje Babiše. Ten se rozhodl, že
Válkovou zatím podrží, takže komparsisti vyrazili do médií Válkovou hájit. I to
byl dost tristní zážitek, zejména pak televizní vystoupení ministra obrany
Martina Stropnického.
Argumenty údajných nepolitiků,
kteří by spolu s Babišem stát rádi řídili „odborně“, jako firmu, se obecně
příliš nelišily od účelových politických argumentů občanských demokratů, když
kdysi hájili ministra životního prostředí Pavla Drobila během skandálu spuštěném
„whistleblowerem“ Liborem Michálkem. Nebo od argumentů, jimiž se v rostoucím
počtů skandálů i přehmatů snažily Věci veřejné obhajovat ministra vnitra Radka
Johna či ministra školství Pavla Dobeše.
Jako politický komparsista Babiše
se v poslední době chová i prezident Miloš Zeman, takže i on pěkně vysvětlil,
proč má pravdu Válková a ne jí odvolaný náměstek. Potíž je v tom, že lidé působící
v politice si často neuvědomují, že politiku nedělají jen mezi sebou. Že
konečný účet jim nakonec vystaví veřejnost.
Ani Dobešovi tudíž kdysi
nepomohlo, když o něm Zemanův předchůdce Václav Klaus tvrdil, že je nejlepším
polistopadovým ministrem školství. Veřejnost si to většinově nemyslela, stejně
jako si už nikdy nebude navzdory Zemanově fanouškovské přízni k ANO myslet,
že je Válková dobrou ministryní spravedlnosti.
Ministryně, která se zapsala do povědomí
veřejnosti nikoliv tím, že je to nepolitický odborník, který „maká“, ale tím,
že si svojí politickou řevnivostí v ničem nezadá s politiky
z údajně zprofanovaných tradičních partají, to má prostě u veřejnosti spočítané.
Jelikož se Babiš a sbor jeho
komparsistů v politice evidentně ještě plně neorientují, a pan prezident
jim svým vypočítavým přitakáváním kritické zrcadlo věru nenastavuje, lze jim
nabídnout jeden konstruktivní postřeh: pokud Válkovou rychle neodvolají, stane
se v kombinaci s ostatními kauzami, jako je kupříkladu stále
viditelnější neumětelství ANO pří výběru lídra pražské kandidátky, politickým
balvanem.
V tomto kontextu udělal
předseda ČSSD Bohuslav Sobotka poměrně chytrý tah, když Válkovou neodvolal,
protože tím umožnil ANO, aby se s jejím přičiněním dál
samo znemožňovalo. Sobotka ale nesmí překročit určitou míru.
I premiér Petr Nečas tak dlouho
dovoloval ministrům za VV, a tím i celé této straně, aby se ve vládě
znemožnili, až nakonec začali znemožňovat celou vládu. Z čehož, jak víme,
se už vláda nedokázala vzpamatovat ani po rozpadu VV.
20.6.2014