Ze
zahraničně-politického týmu současné vlády zaznívá, že „lidskoprávní
atlantismus“ v české politice byl prý
omyl, a že česká zahraniční politika se bude řídit „humanismem“, který chce
reflektovat i excesy a zločiny Západu.
Podle
některých autorů je prý politika lidských práv jen pokryteckou „lžiideologií“
euroatlantické civilizace, která má sloužit především k obraně
euroatlantických ekonomických zájmů v globální ekonomice. Lidskými právy
se prý ospravedlňují i ty největší špinavosti–od používání napalmu, přes
kazetové bomby, až po mučení, či
„humanitární bombardování“.
To jsou
silná slova, která si zasluhují komentář.
Začít lze
tím, že každá, jakkoliv noblesní idea může být občas někým zneužita
k ospravedlnění špinavostí, což ale neznamená, že je sama „špinavá“ a
nepotřebná. Pokud bychom vycházeli z toho, že pokrytecké zneužívání nějaké
v podstatě noblesní ideje je totožné se samotnou zneužívanou ideou, pak
bychom museli „popravit“ všechny velké humanistické ideje, včetně samotného „humanismu“,
jímž se prý nyní chce řídit ministerstvo zahraničí.
Lidská práva
jsou velkým intelektuálním a politickým výdobytkem Západu. Po 2. světové válce si ideu lidských
práv osvojila Organizace spojených národů, jejímiž členy jsou země, které
většinově k Západu nepatří. Většina členských států OSN se pak dobrovolně
přihlásila k celé řadě lidskoprávních dokumentů.
Ostatně řadu
mezinárodních lidskoprávních dokumentů podepsala i Česka republika. Součástí
našeho ústavního pořádku je Listina základních práv.
Nepřípustným
porušováním lidských práv jsou nepochybně i různé špinavosti, které se lidskými právy zaštiťují. Ovšem už sama
skutečnost, že naši kritici „lidskoprávního atlantismu“ mohou na takové
praktiky svých vlád svobodně upozorňovat a žádat nápravu, odlišuje svobodné
západní země, včetně té naší, od těch, v nichž podobná diskuse nepřipadá
v úvahu.
Ti, kdo
tvrdí, že požadovat dodržování lidských práv v autoritářských režimech je
kontraproduktivní a pokrytecké, protože Západ je obtížen vlastními zločiny a
excesy, obvykle schovávají za tuto intelektuální konstrukci jen svůj obecný odpor
k vlastní civilizaci. Co na tom, že
se zároveň dopouštějí typicky západní relativizace, při níž vylévají s vaničkou i dítě.
Odbývat kritiku
autoritářských a dalších nelidských režimů z lidskoprávních pozic tím, že
je to pokrytecké ve světle jakési historické inventury našich vlastních „západních“
zločinů, je samo o sobě pokrytecké. Je
to dnes totiž obvykle jen zástěrka pro nicnedělání z obav, že ohrozíme
obchodní a další ekonomické vztahy se zeměmi, které brutálně potlačují jakoukoliv opozici., ale kterým se
v globálním kapitalismu, jež se na demokracii už moc neohlíží, docela dobře
daří.
Josif V.
Stalin se kdysi výsměšně ptal, kolik divizí má papež. Dnes někteří kritici „lidskoprávního atlantismu“
vysvětlují, že jedna vyvezená tramvaj „váží víc“ než údajně zprofanovaná „lidskoprávní „ ideologie
Západu. Mýlí se úplně stejně jako kdysi Stalin.
Současný
útok na politiku lidských práv je také nepřímým útokem na československou
opozici v časech komunismu. Byli tehdejší disidenti jen beznadějní naivkové,
že podlehli vábení Helsinských dohod, podepsali Chartu 77, a byli pak v prostředí nevybíravé
perzekuce vděční za podporu lidských práv, kterou jim dávaly západní země? Byla
to opravdu tehdy ze strany Západu jen
vypočítavost, popřípadě licoměrná snaha bránit vlastní ekonomické zájmy?
Jinými
slovy: pokud je současný odpor některých autorů a politiků k politice
lidských práv jen zpola pravdivý, museli bychom zřejmě zcela přehodnotit i dědictví
Charty 77, což je jeden z ideových odkazů, z něhož vyrostl český stát
po roce 1989.
K tomuto
dědictví patří i fakt, že se tehdejší hrstky statečných zastávali někteří
západní politici a mnohé lidskoprávní organizace. Ti všichni by se asi divili ,
kdyby tušili, že lidská práva jsou prý jen „lžiideologie“, kterou dnes některé
chytré hlavy v České republiky klidně hází do jednoho pytle s mučením,
bombardováním a vojenskými invazemi, aniž by se namáhaly oddělovat zrno od plev.
Svoboda
projevu je v naší civilizaci lidským právem. Bohužel s důsledkem, že
mnozí často využívají toto lidské právo k bohapusté demagogii
s lehkostí, nad níž zůstává rozum stát.
Novinky, 8.7.2014