Prezident
Miloš Zeman prohlásil, že skutečnost, že se premiér Bohuslav Sobotka jel
poradit s novým šéfem Evropské komise Jean-Claude Junckerem o tom, koho
vybrat jako českého komisaře, je ponížením
České republiky, které nahrává eurofóbům.
Sobotka se
ohradil, že by Zeman neměl komentovat rozhovory, u kterých nebyl. S Junckerem
prý konzultoval nikoliv personální otázky, ale jen možná portfolia českého
komisaře.
Spor je to
pozoruhodný hned na několika úrovních. Nejen proto, že evidentně vznikl hlavně kvůli
tomu, že si pan prezident potřeboval po nedávné chvále vlády nějak rýpnout do
Sobotky, ale i proto, že se hlava státu už tradičně neobtěžovala
s ověřováním faktů.
Není také
jasné, proč by Sobotkova případná konzultace, koho z českých kandidátů na
eurokomisaře by Juncker preferoval, měla být ponížením ČR. Komisaři jsou sice
nominováni jednotlivými zeměmi, ale reprezentují v Bruselu celou Unii.
Předseda EK je cosi jako evropský premiér. Kdyby se ho Sobotka na zvažované
české kandidáty do jeho evropské „vlády“ zeptal, co by na tom bylo špatného?
Ponižující
spíše je, že se ČR v Unii opakovaně zesměšňuje,
přičemž neschopnost vládní koalice vybrat rychle eurokomisaře je jen maličkostí
ve srovnání kupříkladu s okolnostmi, za nichž padla vloni vláda Petra
Nečase. Trapná byla nejen celá aféra se šéfkou sekretariátu, která premiéra ČR
evidentně úkolovala. Trapná je i skutečnost, že více než rok po masivním zásahu
policie nepadla žádná závažná obvinění.
Když už je
řeč o pádu vlády, mýlil by se ten, kdo by si myslel, že prezident, který má
takovou starost o pověst ČR, neutralizoval toto politické a vyšetřovatelské fiasko
rozumnými činy. Naopak: jeho následné pokusy obejít parlamentní demokracii
s pomocí vlastní vlády vyprovokovaly v západních médiích vlnu ironických
komentářů.
Podobné
rozpaky budily Zemanovy průtahy při jmenování Sobotkovy vlády. Několikatýdenní
zdržení při hledání eurokomisaře bylo ve srovnání se Zemanovým protahováním politického
bezvládí u nás učiněnou maličkostí.
ČR se ovšem
zesměšňuje i jinak. Je kupříkladu nejméně schopná v celé EU čerpat
evropské fondy. Je jedinou zemí, která nemá zákon o státní službě. Vede
v žebříčcích korupce. To ovšem zemi nijak nebránilo v tom, aby v nedávné
minulosti s chutí nehrála roli evropského „potížisty“, který ví vše nejlépe, a i proto to chce EU
„osladit“.
Pokud jde o
hitparádu opravdu ponižujících statistik,
je naše země kupříkladu na čelných příčkách ve světové konzumaci alkoholu,
kvůli jehož požívání–i různým trapasům spojeným s jeho požíváním—se český
prezident stal v zahraničí známějším, než kvůli svým politickým výkonům.
ČR je na
čelných místech i v konzumaci drog či počtu dopravních nehod. Údiv budí i
svým odporem proti zavedení účinné protikuřácké legislativy. Prezident, který
se tolik bojí našeho ponižování, přitom otevřeně lobuje za tabákové firmy a
vykládá mladistvým o požitcích kuřáctví, což by si žádný jiný evropský politik
nedovolil.
Možná by si
prostě prezident před příštím výpadem proti komukoliv, koho nemá v lásce,
měl zamést před vlastním prahem. Muset poslouchat jeho úvahy o ponižování ČR je
totiž jinak pro každého, kdo má zdravý rozum, dost ponižující.
Právo, 30.7.2014