Jak se hraje česká fraška o státní službě

Hlavní smysl
kompromisu, kterého dosáhla koalice a opozice ohledně podoby zákona o státní
službě ,se dá nejlépe popsat tak, že „vlk se má nažrat a koza zůstat celá“.

Vlkem je
v tomto případě Evropská unie, kterou se čeští političtí vykukové budou
nyní snažit přesvědčit, že v podobě zákona o státní službě konečně splnili
její zadání odstínit státní správu od politických tlaků,což zatím různé vlády
úspěšně blokovaly od našeho vstupu do EU, a že nám tedy může vyplácet slíbené
miliardy.

Kozou je
v tomto případě systém „státní správy“, kterým budou politici moct dál
manipulovat. Proč to chtějí, vystihla přesně politoložka Vladimíra Dvořáková,
když napsala, že návrh zákona byl vykastrován, protože by jinak mohlo dojít
k omezení korupčního prostředí.

Někteří
komentátoři uznale pokyvují hlavami nad tím, že v české politice došlo
k jakémusi historickému prolomení ledů, protože kompromis mezi opozicí a
koalicí je novum. Bohužel zdolání této zdánlivě nové mety české politické
kultury  se událo nejen na základě vydírání
ze strany opozice, která hrozila možnými obstrukcemi, ale zejména proto, že i
v koaličním táboře většina politiků nezávislou státní správu nechce.

Nejpozoruhodnější
na české diskusi o služebním zákoně je schopnost politiků a některých
komentátorů vést tuto diskusi tak, jako by Česká republika nebyla poslední—a
tedy jedinou–zemí Evropské unie,
která zákon o státní službě nemá. Anebo, lépe řečeno, má, ale 12 let blokuje
jeho účinnost.

Znovu se tak
vznášely argumenty, které jako by k nám spadly z Měsíce. Nechceme prý
úřednickou šlechtu, politika musí mít nad státní služnou navrch, musíme chránit
parlamentní demokracii, atd.

Občan, který
by snad měl zájem se poučit, jak to chodí v zemích, kde státní služba
výborně funguje, a parlamentní demokracie tam přitom na rozdíl od nás nezachází
na úbytě, měl smůlu. Česká diskuse se zase jednou konala v naprostém vzduchoprázdnu,
ačkoliv v EU existuje 27 přijatých a praktikovaných systémů státní služby!

Pokud jde o
parametry kompromisu, skutečnost, že kompetence generálního ředitele státní
služby převezme z větší části náměstek na ministerstvu vnitra, kterého na
šest let jmenuje vláda, je sama o sobě nesystémové řešení, které  zakládá na politizaci státní správy. Bude
tento supernáměstek nějak podřízen svému ministrovi, nebo bude vlastně jakýmsi  dalším ministrem? Jisté je, že bude-li ho jmenovat
vládní koalice, bude se o něm vyjednávat úplně stejně jako o každém jiném
ministrovi, a bude to tudíž v konečném důsledku politik.

Největším
zásahem do potřebné míry nezávislosti státní správy ovšem je, že státní
tajemníky nebude jmenovat tak či onak nezávisle vybraný generální ředitel
(kupříkladu Senátem na návrh prezidenta), ale vláda na návrh ministrů. Takže se
o ně bude licitovat úplně stejně jako o politické náměstky či ministry, budou
se uzavírat nejrůznější zákulisní dohody typu „něco za něco, někdo za někoho“.

Problémem je
i větší propustnost státní správy. Pokud se do ní budou moci dostávat poměrně
snadno zvenčí lidé z obecních a krajských úřadů i akademické a soukromé
sféry, k čemu budovat složitý systém kariérního postupu a kritérií? De facto
politicky jmenovaní státní tajemníci
budou jistě loajální ke straně, která je v osobě svého ministra do funkce prosadí,
do té míry, že vysoké posty ve stání správě budou dál sloužit jako prebendy
nebo pozice, přes které lze z partajních sekretariátů organizovat korupci.

Bude
zajímavé sledovat,co na tuto frašku řekne prezident, který se o nezávislou
státní správu dlouhodobě zasazuje. Ale hlavně bude zajímavé sledovat reakci
Evropské unie, protože český „kompromis“ není ničím jiným než pokusem bruselského
„vlka“ pěkně po česku nakrmit tak, aby v iluzi,
že evropské fondy nyní bude administrovat profesionální státní správa, dál posílal
peníze. My si to pak tady už nějak zařídíme po svém.

Mnozí se
nyní posmívají ministrovi pro legislativu Jiřímu Dienstbierovi, že se prý chová
uraženecky, když odmítá na dohodnutých změnách pracovat. Dienstbier má ale
naprostou pravdu.

 Když
Vízězslav Jandák tvrdí, že „Dienstbier je mladý, dupe nožkou, a prosazuje věci,
které nejsou v pořádku,“ je zřejmě přesvědčen, že on coby starý politický
mazák naopak dělá věci, které v pořádku jsou. Pokud nám EU nakonec–i
kvůli Jandákově revoltě v ČSSD vůči služebnímu zákonu–odmítne proplatit
miliardy, dá se očekávat, že tak odpovědná osoba jako Jandák bude první, která
se spolu s ostatními hlavními českými legislativními kutily přihlásí
k odpovědnosti.

Právo, 9.8.2014 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..