Z reakcí
českých vládních politiků i velké části médií na poslední kolo ekonomických
sankcí, které Západ uvalil na Rusko, a které Rusko vzápětí uvalilo na západní
země, bychom mohli usoudit, že konflikt s Ruskem je jen jakási účetnická
operace. Politici i novináři se jali horečně vypočítávat, kolik bude Čechy
poslední kolo sankcí stát, kolik pracovních míst bude ztraceno, které české
firmy na to doplatí.
Nic proti
rozumnému vyčíslování ekonomických dopadů této nejnovější studené války, ale
když se to přehání, snadno nám může začít unikat smysl celé věci. Tím je
skutečnost, že Rusko svým chováním na východní Ukrajině a před tím na Krymu
porušuje mezinárodní právo, chová se agresivně a je potenciálním nebezpečím nejen
pro své bývalé satelity. Účelem sankcí je nejen přivést Kreml k rozumu
tím, že se mu vojenské dobrodružství nevyplatí, ale ukázat, že
v mezinárodních vztazích je nutné respektovat určité principy.
Reakce
českých vládních politiků , zejména těch ze sociální demokracie, včetně premiéra
Bohuslava Sobotky, zatím ale šly proti smyslu sankcí. Tito politici se tváří,
jako by sankce uvalil Brusel tak trochu i na nás. Jsme členskou zemí Evropské
unie, takže nám bohužel nezbývá, než sankce respektovat, ale když už Unie
vyhlásí jakési sankce, měla by nás za ně prý kompenzovat.
Premiér
Sobotka několikrát zopakoval, že by se představitelé Unie měli sejít a hledat
způsoby, jak kompenzovat země, jako je Česká republika, za ztráty, které naši
výrobci utrpí po zavedení ruského embarga na dovoz potravinářských produktů.
Průměrný občan mohl z takových reakcí nabýt dojmu, že lstivý Brusel a
Spojené státy zase jednou vymýšlejí jakousi strategii, za kterou zaplatí Češi a
další malé národy střední Evropy.
Srovnáme-li
přitom údaje z různých evropských zemí o tom, jak se jich poslední kolo
západních sankcí i odvetné ruské embargo na potravinářské produkty dotkne,
Česká republika na tom není zle. Pokud by náhodou ostatní členské země Sobotku
vyslyšely a na unijním summitu se pokusily najít mechanismus, jak kompenzovat
země, které na sankce doplácejí víc než jiné, mohlo by se stát, že Češi budou
muset ještě něco platit ostatním.
Kdybychom
dovedli Sobotkovu logiku ad absurdum,
měl by nejspíš existovat jakýsi globální mechanismus, s jehož
pomocí budou kompenzovány všechny země, které kvůli sankcím utrpí nějaké
ztráty. Jednotlivé země a aliance by pak ve jménu vyšších principů mohly na
sebe uvalovat navzájem sankce s tím, že to nikoho nic nestojí.
Jinými
slovy: účetnická logika, kterou ve vztahu k pokusům Západu dotlačit Rusko
k rozumnějšímu chování s pomocí sankcí předvádějí čeští politici a část
médií, je dosti scestná. Nejenže tak svým spojencům říkáme, že s nimi
nejsme na jedné lodi, ale říkáme tím také Rusku, že Česká republika představuje v západním společenství slabý
článek.
Bylo by
osvěžující, kdyby čeští vládní politici byli schopni se svými spojenci držet
basu, nebo kdyby dokonce premiér řekl, že jsou v historii chvíle, kdy je
třeba v zájmu určitých principů a míru něco obětovat. Nehledě na to, že soukromé
firmy, které investovaly v Rusku nebo tam vyvážejí, mohly vědět, že je to
riskantní destinace.
Čeští
politici samozřejmě nejsou jediní v Evropě, kdo vypočítává ekonomické ztráty,
které válka sankcí přinese. Pravdu má ale předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg,
když upozorňuje, že jde o míru. U jednoznačně zatím nás převažují diskuse nad tím, jak sankce dopadnou na nás, nad tím, co
mají docílit ve vztahu k agresivnímu Rusku, a jak k politice obrany
našich hodnot proti ruské agresivitě můžeme přispět.
Schwarzenberg
správně připomněl, že v každé generaci přichází nejméně jedna výzva, se
kterou se musíme vypořádat. V současnosti je touto výzvou obrana svobody a
právního řádu v Evropě. Když ustoupíme, nebude už existovat žádná brzda
proti násilí v Evropě.
Připomněl
také „čecháčkovství“, o kterém mluvil často Václav Havel. Oslavujeme hrdiny
z první i druhé světové války, ale nejsme schopni se ani trochu uskrovnit
v zájmu stejných zásad.
Dodat lze
snad jen to, že bohužel ani ona minulost nebyla nijak bájná. Naši hrdinové z obou
světových válek byli často nuceni
osvědčovat svoje zásady a hrdinství v důsledku politiky nebo ve střetu s
politikou, která byla neprozíravá a přízemní
úplně stejně, jako je současné účetnické brblání české vlády, když má
ukázat nějaké principy v konfliktu západního společenství, jehož jsme
součástí, s agresivním Ruskem.
ČRo Plus, 13.8.2014