Vypjatá atmosféra
doprovázející rusko-ukrajinský konflikt má účinek jakéhosi katalyzátoru, který
řadu lidí nutí, aby zaujali jasný postoj. Motivy těch, kteří podporují Putinovu
agresivní politiku vůči Ukrajině a případně bývalým republikám Sovětského svazu
či sovětským satelitům, lze rozdělit do několika skupin.
Tak především
existuje silná korelace mezi bývalými a současnými členy komunistické strany a
podporou pro současnou politiku Ruska. Nejde jen o to, že bychom marně hledali
někoho, kdo by ruskou imperiální politiku, porušující mezinárodní právo, jasně odsoudil
v současné Komunistické straně Čech a Moravy, ale není jistě náhoda, že i
většina těch představitelů sociální demokracie, kteří sympatizují se současnou
ruskou politikou, jsou bývalí členové KSČ.
Při zběžném pohledu
se to může jevit jako záhada, protože Putin se s komunisty v Rusku
v nedávné minulosti nijak nemazlil. Zároveň ale veřejně lituje rozpadu
Sovětského svazu a vymezuje se agresivně proti Spojeným státům a Západu obecně. Komunistům
tyto postoje evidentně imponují, stejně jako jim imponuje vláda silné ruky. A
vypjatá atmosféra evidentně vyplavuje na povrch proruské a protizápadní instinkty
i případech mnoha bývalých komunistů, kteří jsou nyní členy takzvaných
demokratických stran.
Jejich argumentace
ve prospěch Putina se přitom často skrývá právě za kritiku USA a
Severoatlantické aliance. Jaké právo prý máme kritizovat porušování
mezinárodního práva ze strany současného Ruska, když zejména Spojené státy a
NATO ignorovaly některé principy mezinárodního práva při bombardování
Jugoslávie nebo při invazi v Iráku?
Nebere se přitom
v potaz skutečnost, že západní zásahy v Iráku a dalších zemích
následovaly až po pokusech zajistit jednotnou mezinárodní podporu v Radě
bezpečnosti Organizace spojených národu, kterou opakovaně mařily navzdory
probíhajícím humanitárním katastrofám nebo bezpečnostním rizikům v daných
zemích svými dost nepochopitelnými postoji zejména Rusko a Čína. Jinými slovy,
nebere se v potaz, že před nyní , z mnoha důvodů jistě oprávněně kritizovanými,
neboť často ne velmi úspěšnými, západními intervencemi existovala přece jen jakási
demokratická diskuse doma, tak na půdě, OSN. Rusko naopak anektovalo Krym zcela
unilaterálně, a ještě se s pomocí lží snažilo přesvědčit mezinárodní
společenství, že na Krymu i východní Ukrajině jde o spontánní procesy, kterým
Rusko jen přátelsky vychází vstříc.
Další skupinou
lidí, kteří podporují Putina, jsou lidé
patřící k extrémní protievropské pravici, a to nejen u nás. Není to překvapující. Jejich instinkty jsou
podobné těm na extrémní levici. V podstatě nemají rádi západní liberální
demokracii, nebo ji dodnes nerozumí, a s Putinem se shodnou na potřebě
zničit Evropskou unii.
Alexander
Mitrofanov nedávno napsal, že jednu skupinu také tvoří lidé, kteří si od
případné expanze Ruska, třeba až do střední Evropy, slibují z různých
důvodů nějaký prospěch. Podobná situace existovala v druhé československé
republice v době mezi Mnichovem a okupací zbytku českých zemí Hitlerem.
Tehdy se najednou
vynořilo překvapivé množství českých fašistů a německých kolaborantů. Byli to
nejen lidé s dlouhodobou antidemokratickou agendou či instinkty, ale také
prospěcháři a oportunisté, popřípadě prostě užiteční idioti, kterých je bohužel
v každé vypjaté situaci více než dost.
Je bohužel též
zřejmé, že část sympatizantů se
současným Ruskem tvoří lidé, kteří jsou napojení na ruské agenturní sítě. Ruští
agenti u nás působí dlouhodobě a poměrně intenzivně, jak se lze přesvědčit
pouhým nahlédnutí do výročních zpráv Bezpečnostní a informační služby. Navíc je
možné, že někteří lidé, kteří se aktivně neprojevovali v minulosti, byli aktivováni ruskými tajnými službami za
účelem podpory politiky současného Kremlu teprve nedávno.
Někteří jsou
nepochybně dlouhodobými ruskými spolupracovníky, jiní možná jen vědí, že na ně
v archívech KGB existují kompromitující materiály. Lze jen doufat, že BIS
a další české tajné služby aktivity těchto lidí vyhodnocují, a že nebudeme
nepříjemně překvapeni tím, kdo tito lidé jsou, stejně jako byli českoslovenští
demokraté v roce 1939.
ČRo Plus, 20.8.2014