Ekonomická diplomacie v éře globalizace

Na setkání premiéra Bohuslava
Sobotky s českými velvyslanci se tentokrát více než jindy mluvilo o
ekonomické diplomacii, která má, mimo jiné, pomoci českým výrobcům kompenzovat
ztráty, které utrpí v důsledku války sankcí mezi Ruskem a Západem. I
prezident Zeman opakovaně vyzývá k posílení ekonomické diplomacie, který
by prý měla mnohem více hájit zájmy českých firem.

Co ale v éře ekonomické
globalizace takové národní ekonomické zájmy jsou? Páteř české ekonomiky tvoří
nadnárodní společnosti, či české společnosti s významným podílem
zahraničních investic.

Všechny nové demokracie ve
střední Evropě mají podobný „nadnárodní“ ekonomický profil, protože tržní
hospodářství se v nich po roce 1989 nevytvořilo postupně „zdola“, ale
poměrně neprůhlednou privatizací, na jejímž konci byly největší firmy a banky
v rukou zahraničního kapitálu.

Když mají nyní diplomaté hájit
české ekonomické zájmy, čí zájmy v případě nadnárodních společností a
podniků s velkou zahraniční účast vlastně hájí?

Vezeme-li si jako příklad
největšího vývozce u nás, Škoda Auto, je, jak známo, součástí nadnárodního
koncernu Volkswagen, který má své sídlo v Německu. Neměla by zájmy Škody
hájit spíš německá nebo evropská diplomacie?

Více než 13 tisíc českých firem
sídlí oficiálně v daňových rájích mimo naše území. Pravda, podnikají na našem
území, zaměstnávají „naše“ lidi, ale daně platí převážně jinde. Má česká
diplomacie hájit i jejich zájmy? 

To samé platí o zahraničních
firmách podnikajících na našem území. Podle odhadů převádějí v dividendách na
konta svých zahraničních mateřských společností ročně více než 300 miliard
korun.

Výše zmíněné údaje nemají
naznačovat, že by se stát měl vzdát ekonomické diplomacie. Spíše ukazují, že by
bylo užitečné nově definovat smysl „národních zájmů“ v kontextu toho, co
je v globalizované ekonomice ještě „národní“. Český
daňový poplatník by měl vědět, že stát neutrácí jeho peníze na diplomatickou
podporu firem, které ve skutečnosti nejsou české, nebo formálně české jsou, ale
sídlí v daňových rájích.

V současném světě je nutné hledat
určitý druh rovnováhy. Na jedné straně by stát neměl fungovat jako servisní
organizace pro nadnárodní firmy, na straně druhé je naivní snít, jako to dělá
část pravice, že je možné přivést globálně fungující ekonomiku plně zpět pod
národní politickou kontrolu.

Politika bude schopná fungovat
jako partner nadnárodních trhů pouze v případě, že sama začne efektivněji
fungovat na nadnárodní úrovni. I ekonomická diplomacie zemí, jako je Česká
republika, může tudíž skutečně uspět, jen když bude integrální součástí té
evropské.

 

 Právo, 27.8.2014

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..