Nedávný průzkum veřejného mínění ukázal,
že značně vzrostla důvěra veřejnosti v politické instituce—a to v podstatě
na všech úrovních. To je dobrá zpráva pro českou demokracii. Otázkou ale je,
zda je to také dobrá zpráva pro hnutí ANO, které se o tento nárůst důvěry jistě
svým dílem též přičinilo.
ANO totiž vzniklo jako protestní hnutí,
které se vymezilo proti politice u nás.
Profitovalo ze všeobecného zhnusení z politické situace a špatného
fungování státu. Lídr ANO Andrej Babiš si v loňské předvolební kampani málokdy
nechal ujít příležitost, aby nezdůraznil, jak je rozčarovaný ze špatně
fungujícího státu a zkorumpované politiky.
Chtěl věci napravit tak, že do politiky
vnese nepolitické expertní chování. Stát měl fungovat jako dobře řízená firma.
Jeho hnutí se profilovalo jako antipolitický subjekt, zaštiťující se sloganem
„Nejsme jako politici. Makáme.“
Zdálo se, že své cíle bude několik
dalších let propagovat z opozice, protože bez toho, že by ANO vyhrálo
volby a s převahou vládlo, si bylo těžké představit, že by svoji
antipolitickou agendu mohl Babiš uskutečňovat coby až „druhý“ v koalici se stranami,
kterými tak zjevně pohrdal. Volební výsledky ale donutily Babiše převzít podíl
na vládnutí.
Nutno říci, že si v této roli on i
jeho hnutí zatím počínají poměrně dobře. Koaliční vláda funguje povětšinou
nekonfliktně, vyzařuje věcnost a kompetentnost. Uklidnily se i politické
strany, které přestaly produkovat v posledním roce skandály a poměrně
dobře se drží svých rolí—ať už vládních nebo opozičních
To, že veřejnost v důsledku těchto
jevů začala věřit politice a politickým i státním institucím ovšem představuje
pro ANO dilema. Je totiž jasné, že si v atmosféře zvýšené
důvěry veřejnosti v politiku nevystačí se svou protestní, antipolitickou
notou. Pokud by se dál prezentovalo jako alternativa k prohnilé politice,
útočilo by i samo na sebe, neboť je nyní samo důležitou politickou silou a
vládní stranou.
Bude zajímavé sledovat, jak Babiš toto
dilema vyřeší. Může argumentovat, že právě on a jeho hnutí vrátili politice
smysl, ale pak bude těžké zároveň tvrdit, že ANO dál zůstává protestním hnutím.
Jenže pokud se Babiš pokusí dokončit i
formálně přerod ANO ve standardní politickou stranu, která nepředstírá, že není
součástí politiky, může to být velmi těžké. V politickém subjektu tolik
odvislém od jednoho velmi bohatého a vlivného jedince, se totiž přerod ve
stranu respektující demokratické vnitrostranické rozhodovací mechanismy nemusí
úplně podařit.
Navíc ANO v podobě standardní strany může ztratit
přitažlivost pro tu část veřejnosti, která je politikou u nás nadále
znechucená. Další nárůst důvěry
v politiku tak paradoxně pro ANO může představovat spíše nepříjemné výzvy
než vítané zprávy.
Právo, 8.10.2014