Zatímco v Praze
na Žofíně vyzývali na právě skončené mezinárodní konferenci Forum 2000 světoznámí
bojovníci za demokracii k boji s autoritářstvím a k obhajobě
lidských práv, o kousek dál, v Černínském paláci, zahraničně politický tým
současné vlády dokončoval svoji novu koncepci, v nichž prosazování
tradičních lidských práv kritizuje.
Hlavní architekt
této změny, první náměstek ministra Petr Drulák, kritizuje dřívější důraz české
zahraniční politiky na prosazování
klasických občanských práv jako zbytečně agresivní politiku z dob
Václava Havla. Mluví o neproduktivním „lidskoprávním atlanticismu“, který prý
musí být vystřídán ucelenějším konceptem, v němž se vyváženě klade důraz
také na sociální a další práva.
Slovním spojením
„lidskoprávní atlanticismus“ se míní, že lidská práva prý byla v minulosti
Západem až příliš často zneužívána pod praporem jejich údajného universalismu jako
politický štít, který sloužil k prosazování západních zájmů.
V současném světě je prý nutné vést o lidských právech dialog, protože
jsou kulturně podmíněná.
Václav Bělohradský,
který patří k okruhu lidí spolupracujících s ministerstvem, se
s tím tak říkajíc už vůbec nepáral. Napsal, že lidská práva
v tradičním pojetí jsou „lžiideologie“, která slouží k ospravedlnění
všemožných špinavostí a vojenských intervencí Západu. Je třeba je prý nově
promyslet a mluvit o nich „čestně“, k čemuž patří i Drulákem obhajovaná
potřeba vést o nich dialog–zjevně třeba i s autoritářskými režimy. Musíme
si prý na Západě zamést před vlastním prahem, neboť i naše minulost je protkaná
zločiny.
V nejnovější
verzi zahraničně-politické koncepce Černína se také mluví o tom, že demokracii
máme prosazovat pouze v zemích, „kde
je to možné“. Kdo o tom rozhodne, se nedozvíme. Víme ale už, že v případě
Číny se současní vládní politici pragmaticky rozhodli, že to zjevně možné není,
takže když Lubomír Zaorálek navštívil
Čínu, potvrdil svému čínskému protějšku, že Česká republika se nebude vměšovat
do vnitřních záležitostí Číny a bude respektovat její teritoriální integritu,
což znamená i anexi Tibetu, která trvá od padesátých let.
Když význačný
právní filozof Jiří Přibáň v reakci na tento vývoj napsal, že klasická
lidská práva jsou, stejně jako demokracie, v dnešním světě v lecčems
„ušpiněná“, ale nicméně nadále universálně platná, snesla se na něj kritika jak
z řad tvůrců současné zahraniční politiky, tak z řad postkomunistické
levice.
Spor o lidská práva
nyní štěpí dokonce i kancelář ombudsmana. Zatímco ombudsmanka Anna Šabatová je
známá jako je zastánkyně lidských práv i v jejich klasické podobě, o čemž
svědčí i její předchozí činnost v řadě lidskoprávních organizací, její
zástupce Stanislav Křeček je naopak zastáncem postojů, které konvenují
postkomunistické lobby v sociální demokracii. Do Přibáně se pustil
s tím, že se doba změnila, a ve shodě kupříkladu s ústavně-právním
teoretikem ČSSD Zdeňkem Jičínským, argumentoval, že je třeba respektovat ekonomické
úspěchy autoritářských režimů, které prý naplňují práva lidí tím, že byli pozvednuti z chudoby.
Zajímavé je, že se tito
obhájci ekonomického růstu a sociálních práv coby nadřazených tradičním
občanským právům ve své argumentaci vůbec nevracejí k důvodům revolty
proti komunismu v roce 1989. Proč se tehdy vlastně lidé proti komunismu
vzbouřili? Vždyť jim zajišťoval přijatelnou životní úroveň i sociální práva. Současné
popírání důležitosti tradičních občanských práv tak popírá i ideové zdroje naší
demokracie po roce 1989, a stává se tak veskrze politickým,nikoliv jen
teoretickým soubojem.
Současný Černín argumentuje z promyšlených teoretických
pozic, ale nakonec trapně souzní s postkomunistickou lobby, která navazuje
na myšlení z dob komunismu, kdy byl plný žaludek a sociální jistoty
hlavním argumentem proti občanským a politickým svobodám.
Navíc je tato
údajně komplexnější lidsko-právní politika pokrytecká. Kdyby totiž měla Česká
republika skutečně uplatňovat svůj důraz na sociální práva třeba vůči Číně,
nemohla by s touto zemí, kde existuje otrocká a dětská práce, a lidé
pracují v otřesných podmínkách, obchodovat už vůbec.
ČRo Plus, 15.10.2014