Je zřejmé, že druhé kolo senátních voleb nebude mít
závažné politické dopady v tom smyslu, že by kvůli nim padaly hlavy ve
stranických grémiích, svolávaly se mimořádné sjezdy nebo dokonce padla vláda.
Mají ovšem některé symbolické významy a budou zajímavým
indikátorem politických trendů u nás.
Tak především ukáží, jaké jsou limity kouzla Andreje
Babiše. Už samotná skutečnost, že hnutí ANO má v druhém kole jen devět
kandidátů ve srovnání s 19 kandidáty ČSSD, zatímco na celostátní úrovni kraluje
v průzkumech veřejného mínění, prozrazuje, že Babišovo kouzlo funguje
zatím poměrně dobře na politické „makro úrovni“ – tedy pokud jde o celé jeho
hnutí.
Nefunguje už tolik tam, kde musejí „jeho“ kandidáti
ukázat trochu více z vlastní osobnosti a programu, než jen opakování
formulek „makáme“, nebo „prostě zařídíme“ – s Babišem stojícím na
billboardech jako dobrý táta za nimi.
Ve vztahu k ANO jsou tyto volby symbolické ještě
z jednoho důvodu. Zatímco po komunálních volbách, v nichž ANO
zvítězilo ve větších městech, začali babišovci tvořit povolební koalice bez
ohledu na možná přání voličů, v druhém kole senátních tvoří koalice voliči.
Jinými slovy, zatímco na některých radnicích a
magistrátech se ANO pružně spojilo tu s komunisty, tu s občanskými demokraty,
tu se sdruženími nezávislých, a jinde pro změnu se stranami, s nimiž
vládne centrálně, na úrovni senátních okrsků se ukáže, co si o ANO myslí voliči
ostatních stran.
Jinými slovy, ukáží se kandidáti ANO jako přijatelní pro
voliče ostatních stran, anebo ANO doplatí na Babišovy útoky na tradiční
politické strany a politiku obecně?
Míra ochoty voličů jiných stran podpořit kandidáty ČSSD
bude důležitá nejen pro tuto stranu, ale i obecněji.
V minulosti ČSSD vítězila v druhém kole zejména
v obvodech, kde se těsně za dvojící postupujících kandidátů umístil
kandidát komunistů. Byl-li součet hlasů pro postupujícího sociálního demokrata
a nepostupujícího komunistu větší než 40 procent, měl sociální demokrat zvolení
v podstatě zaručené.
Jenže to bylo v době, kdy byla politická scéna ostře
polarizovaná mezi levicí a pravicí. Nyní vede hlavní dělící čára české politiky
mezi tradičními stranami a rádoby apolitickými novici.
Pokud by volby ukázaly, že voliči ve svém rozhodování tuto novou dělící linii nadřadili dlouholeté
pravo-levé řevnivosti, byla by to pro budoucnost české politiky důležitá
zpráva. A platí to nejen o případné podpoře
pravicových voličů pro kandidáty ČSSD, ale i naopak.
V jiné rovině je možná nejsymboličtějším kláním
druhého kola voleb střet v Praze 5 mezi Václavem Láskou, kandidujícím za
lidovce a zelené, a Pavlem Žáčkem, kandidujícím za ODS. Je to totiž svým
způsobem spor o pohled na minulost. Láska se chce vypořádat
s polistopadovými kmotry, Žáček je symbolem „kádrování“ předlistopadové
minulosti.
Nejenom
výsledek klání mezi politikou tradičních stran a „apolitikou“ ANO, ale i výsledek tohoto klání symbolicky ukáže, co české
veřejnosti leží víc na srdci.
Právo, 18.10.2014