Pokud budeme
posuzovat výsledky voleb do jedné třetiny Senátu i volby komunální jako součet zisků a ztrát pro jednotlivé
strany, jsou jednoznačnými vítězi lidovci.
Byli nejúspěšnější stranou
v komunálních volbách v počtu získaných mandátů v místních a
městských zastupitelstvech, přičemž tento počet navýšili ve srovnání
s rokem 2010. Získali také čtyři
nová senátorská křesla pod hlavičkou KDU-ČSL a další tři v koalici se
zelenými.
Sociální demokraté sice
obhájili 10 senátorských křesel, ale 13 jich ztratili. A v komunálních
volbách sice lidovce porazili v počtu procent získaných hlasů, ale skončili
až za nimi v počtu získaných mandátů, přičemž i zde ve srovnání s minulými volbami
tratili.
Nezářilo ani hnutí ANO,
které mělo podle průzkumů ve volbách dominovat. Ve skutečnosti vyhrálo v komunálních
volbách jen ve velkých městech a v celkovém procentuálním součtu získaných
hlasů, ale v počtu získaných mandátů skončilo až na osmém místě–daleko za ČSSD i lidovci. Obě strany navíc porazily
ANO i v počtu získaných senátorských křesel.
Nejzajímavější je
ale úspěch lidovců ve srovnání s pravicovými stranami—ODS a TOP 09, které v
podstatě propadly. Zatímco TOP 09 v poslední době rychle upadá a ODS se už víc něž rok nedokáže
odlepit od politického dna, lidovci jsou po svém vynuceném pobytu mimo Sněmovnu
v letech 2010 až 2013 na vzestupu. Pokud bude tento trend pokračovat,
mohou se stát nejsilnější pravicovou stanou u nás.
K důvodům jejich
úspěchu patří rozvětvená organizační struktura a na české poměry i relativně
velký počet členů, který přesahuje 30 tisíc. To je víc, než kolik mají ODS a
TOP 09 dohromady.
Ještě podstatnější
je ale obraz strany. Tato „klidná síla“ české politiky se nezapletla zdaleka
tolik jako její pravicoví soupeři s různými kmotrovskými strukturami, kterýžto
obraz výrazně posílil po odchodu Miroslava Kalouska a jeho spojenců ve straně do TOP 09.
Ještě důležitější
je, že strana má program, který je dlouhodobě spojován se srozumitelnými hodnotami, protože je zakotven ve
srozumitelném světonázoru.
Ač se značné části
veřejnosti nelíbí lidovecká podpora pro církevní restituce, jejich
konzervativní rodinná politika nebo rezervovaný postoj k registrovanému
partnerství, i jejich kritici chápou, z jakých ideových zdrojů tyto
postoje pramení, a že tedy nejde o žádný okamžitý oportunismus.
To samé lze říct o
pevných lidoveckých postojích k mezinárodním otázkám, kde mají navíc silné zázemí v podobě nejsilnější
frakce v EP i mocných sesterských stran napříč Evropou.
Ukazuje se, jak
důležitý byl pro lidovce rozchod s Miroslavem Kalouskem a politiky okolo
něj. Lidovci se po tomto otřesu a následném pobytu mimo Sněmovnu mohli nejen
vrátit k dědictví Josefa Luxe, ale
v postavách svých nových lídrů začít oslovovat i mladší voliče mimo
Moravu.
Zatímco po pádu
Nečasovy vlády se stalo pro mnohé z voličů ODS a TOP 09 favoritem hnutí
ANO, nebylo by divu, kdyby postupně řada z nich našla cestu k politicky
srozumitelným lidovcům. Stejně jako výsledky komunálních a senátních voleb
by takový vývoj potvrdil, že tradiční strany nejsou nezbytně na odpis. Zřejmě
dost záleží na tom, jak se taková tradiční stranická politika dělá.
Právo, 20.10.2014