Některé ze snah
vysvětlit veřejnosti, proč prezident Miloš Zeman použil v posledních
Hovorech z Lán řadu vulgárních výrazů, jsou stejně trapné jako samotný
prezidentův výstup. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček kupříkladu s vážnou tváří
sděluje novinářům, že prezident chtěl
jen otevřít diskusi o tom, zda jsou přípustné v politice vulgarity.
Proto se prý nemá veřejnosti za co omlouvat.
Je s podivem,
že některá média tento Ovčáčkův argument vůbec s vážnou tváří převezmou.
Servilní mluvčí nám v zastoupení prezidenta totiž v podstatě říká, že
až bude chtít prezident příště otevřít diskusi třeba o škodlivosti alkoholismu,
nepromluví k národu ve střízlivém stavu o škodlivosti alkoholu, ale raději se
zpije před kamerami do němoty a pro jistotu se třeba ještě pozvrací.
Má Hrad skutečně za to, že národ sestává
z hlupáků, kterým je možné coby vysvětlení prezidentova selhání
naordinovat jakoukoliv nejapnost?
Když pak pan
Ovčáček ještě s vážnou tváří dodává, že prezident chtěl svými výroky
odhalit jakési politické pokrytectví, zůstává rozum stát nad pokrytectvím a
neomaleností tohoto prezidenta i jeho mluvčích.
Bohužel
k zastírání podstaty celé věci přispívají i mnohá média a jejich
komentátoři. Jak je obvyklé, spustila se v reakci na prezidentovy
vulgarity rádoby učená diskuse o tom, co tím prezident vlastně sledoval.
Nejjednodušší vysvětlení, že tím nesledoval nic, že alkoholismem, nemocemi a mocí
poznamenaná , polorozpadlá osobnost prostě nekontroluje svoje puzení urážet a
mluvit sprostě, zmizelo pod nánosem takzvaně strategických úvah.
Možná proto, že
bychom se museli začít ptát, co jsme to za národ, když si většina zvolí do
nejvyšší státní funkce někoho takového.
I proto je lepší
nabízet zdánlivě racionální vysvětlení prezidentova jednání. Vždyť pokud máme
na Hradě vlastně génia, který nás zasype sprostotami se záměrem otevřít
veřejnou diskusi nad používáním sprostot v politice, není to přeci
s námi ostatními tak špatné. Na Hrad jsme nezvolili osobu nízkou a
vulgární, ale stratéga, který je zase o krok napřed před svým národem.
A jaké že další
strategické záměry mohl prezident mít? Kupříkladu prý chtěl možná odvrátit
pozornost od své kritizované cesty do Číny a nepovedeného udílení státních
vyznamenání. Co na tom, že to by bylo jednání ne nepodobné pokusu někoho přehlušit
bolest zubů tím, že si způsobí ještě větší bolest třeba tím, že se střelí do
nohy. Pokud by to byla pravda, nevypovídalo by to nic pozitivního o
prezidentově údajném mistrovství v politické strategii, ale spíš o tom, že
nemá všech pět pohromadě.
Další učená
domněnka zněla, že prezident takto jen provokuje, protože je prostě..,inu,
provokatér. Takové tvrzení má prezidenta zřejmě vykreslit jako někoho, jehož
ostrá a bystrá inteligence, nadřazená jeho oponentům i veřejnosti, si prostě
čas od času potřebuje z výšin jeho úřadu vystřelit z obyčejných
politiků i národa.
Je zajímavé, jak
málo v diskusi zaznívá, že je úplně
jedno, jak to prezident všechno myslel, nebo že spíš možná nemyslel vůbec, a
možná se jen pod tlakem vyjevilo jeho skutečné já. Motivy pro sprostoty
v přímém přenosu jsou
v případě hlavy státu opravdu druhotné, i kdyby pan Ovčáček přišel
s ještě nějakým bizarnějším vysvětlením.
Podstatné by mělo
být, že hlava státu se má chovat určitým způsobem, a pokud se nechová, nemá být
ve slušné demokratické společnosti hlavou státu. Pokud média a část společnosti
nakonec přijmou diskurz, v němž se bude prezidentova vulgarita na
veřejnosti omlouvat jakými údajně racionálními motivy, pak nezbývá než usoudit,
že nejsme slušnou demokratickou společností, a máme tudíž přesně takového
prezidenta, jakého si zasloužíme.
ČRo Plus, 5.11.2014