Exploze
v rozsáhlém muničním areálu poblíž Vrbětic na Zlínsku opět odhalily
neuvěřitelnou míru šlendriánu a nefunkčnosti českého státu v některých
oblastech.
Vypovídací
hodnotu má už samotná geneze celého skandálu. Mnozí si možná ještě vzpomenou na
televizní reportáže z dob dávno před explozemi, které upozorňovaly na to,
že je podivné, že areál,v němž se nachází desítky skladů s výbušninami a
municí, sice oficiálně spadá pod ministerstvo obrany České republiky, pro které
ho ale spravuje od roku 2006 nikoliv armáda, nýbrž organizace zvaná Vojenský technický ústav. Konkrétně jeho odštěpný závod výzbroje a munice
Slavičín. Ten byl do roku 2003 samostatnou příspěvkovou organizací MO ČR a
později součástí státního podniku.
Už před
explozemi se občas objevily mediální dohady ohledně soukromých firem, které si
v areálu pronajímají sklady, v nichž skladují tisíce tun výbušnin a
munice, jakož i dohady, zda je areál spravovaný nikoliv přímo armádou, ale
příspěvkovou organizací nebo státním podnikem, bezpečný.
Ukázalo se,
že nikoliv. Teprve po prvních explozích jsme se začali dozvídat, jaké firmy
areál využívají. Nikdo nebyl přitom schopen přesně říci, jaký materiál
jednotlivé firmy v areálu skladují. Nedostatek státní kontroly nad tímto
vysoce rizikovým místem se tak projevil hned ve třech rovinách: nedostatečná
ostraha, nedostatečné informace o firmách, které areál využívají, a
nedostatečné informace o materiálu, který jednotlivé firmy v areálu skladují
a s nímž obchodují.
Po prvních
explozích se pak ukázalo, že stát nemá pro případ katastrofy, která se udála v areálu
poblíž Vrbětic žádnou ucelenou koncepci záchranných prací, žádný předem
připravený plán, kam výbušiny a munici převézt, a žádný ucelený scénář pro
zásadní posílení ostrahy areálu, v němž se po explozích mimo sklady
povalovalo velké množství výbuchy rozprášené munice.
Ostraha
areálu sice byla po výbuších zesílena, ale nikoliv tak, aby bylo nemožné pro
různé dobrodruhy či dokonce potenciální teroristy do areálu proniknout.
V zemi, která má jinak přísné zákony o držení zbraní a výbušnin soukromými
osobami, se tak už nedozvíme, zda část rozprášené munice a výbušnin neskončila náhodou
ve zmatku, který po explozích nastal, v rukou nepovolaných jedinců a organizací.
Trapné bylo
i dohadování státu se soukromými firmami. Stát nedokázal okamžitě rozhodnout,
co se v příštích dnech s uskladněným materiálem v nebezpečném areálu
stane; soukromé firmy různým státním záměrům otevřeně oponovaly. Není
překvapení, že v takovém chaosu nakonec následovaly výbuchy další, přičemž
členové vlády tajemně naznačují, že mohly být úmyslné.
Nejvíce zarážející
je ale na celé aféře skutečnost, že český stát, v tomto případě
reprezentovaný ministerstvem obrany, dovolí soukromým firmám, aby bez skutečně
důkladného dohledu, skladovaly v oblasti, okolo které je hned několik
obcí, vysoce nebezpečný materiál. A že stát vlastně ani neví, o jaký materiál
se jedná.
Úplně
absurdní pak je, že se podle různých zpráv v areálu konaly soukromé
automobilové rallye a další akce!
Po aféře
s metylalkoholem, nedostatečné ochraně škol před nebezpečnými lidmi,
kterou vyjevil tragický incident na střední škole ve Žďáru nad Sázavou, tak
vrbětický incident opět v plné nahotě ukázal, že český stát nejen často
nefunguje, ale dokonce může být kvůli šlendriánu a laxnosti nebezpečný vlastním
občanům.
Výbuchy
v muničních skladech jsou také zásadním testem pro současnou vládní
koalici. Strany, které jí tvoří, uspěly ve volbách proto, že slibovaly funkční
stát. To, jak si jimi řízený stát počíná poblíž Vrbětic, má ale
s funkčností málo společného.
ČRo Plus, 10.12.2014