Den lidských práv dnes a tehdy

Mezinárodní
den lidských práv, který 10.12. připomíná přijetí Všeobecné deklarace lidských práv (10. 12.) má letos u nás
pikantní příchuť. 

Zatímco v roce 1988 posnídal den před výročím francouzský
prezident Francois Mitterand s představiteli disidentské komunity u nás,
přičemž mu po boku seděl Václav Havel, a zatímco v den výročí se na
Škroupově náměstí konala i zásluhou mezinárodního tlaku na režim první
oficiálně povolená demonstrace v normalizační éře, dnes slyšíme
z oficiálních míst o potřebě přehodnotit lidskoprávní politiku, která
navazuje na Havlovo prý kýčovité a neproduktivní dědictví „lidskoprávního
atlanticismu“.

Jisté je, že čeští politici se na svých cestách do zemí
s diktátorskými režimy rozhodně nechovají jako Mitterand v roce 1988.
Je ale k takové změně v přístupu k lidským právům i podpoře pro
disidenty v diktaturách opravdu vážný důvod?

Mohli bychom samozřejmě argumentovat, že se kupříkladu
změnily poměry na mezinárodní scéně v tom smyslu,
že věci nejsou v mnoha případech tak černobílé, jako byly v roce
1988. Nestojí proti sobě dva bloky—říše dobra a zla.

Jenže i když
kupříkladu Čína dokázala spojit vládu pevné ruky s kapitalismem a životní
úroveň stamiliónů lidí se zásluhou reforem zlepšila, nabízí se otázka, zda
situace disidentů v Číně je dnes o tolik odlišná od té, v níž byli
kdysi disidenti čeští. A zda by mnoho průměrných Čínanů neuvítalo, kdyby o
potřebě dodržování lidských práv v Číně promluvil  během návštěvy jejich země třeba i
představitel země tak malé, jakou je Česko.

Dopřejme si
následující hádanku z oblasti alternativní historie. Byl by český
prezident Miloš Zeman obdivován jednou více za to, kdyby v Číně  demonstrativně posnídal s vedoucími
disidenty, nebo bude oceňován více za to, že se choval k čínským vůdcům
servilně, údajně v zájmu českého byznysu? Nebylo by lepší být pamatován
jako vlivný obhájce „bezmocných“ než přítel dnešních čínských mocných, které
jednou smete demokratizace úplně stejně jako kdysi smetla ty sovětské a
československé?

Každý jsme
strůjci svého obrazu. Se Zemanem už asi navždy zůstane spojen obraz politika,
který v čínské státní televizi žmoulá Krtečka a tvrdí, aniž by se ho kdo
ptal, že  se nehodlá vměšovat do vnitřních
záležitostí Hong Kongu, kde právě probíhaly protirežimní demonstrace. Na
Mitteranda, ač v běžné politice rozhodně nebyl žádný „disident“, se bude
vzpomínat jako na někoho, kdo pomohl na svět svobodě v komunistickém bloku
a přispěl tak k pádu bipolárního světa.

Novinky, 10.12.2014 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..