Když někteří
komentátoři, analytici a politici, včetně prezidenta republiky, upozorňovali,
že služební zákon v podobě, v níž ho nakonec přijal parlament, je
svého druhu výsměch požadavkům na odpolitizování státní správy u nás, politici
ze stran, které tento údajně přijatelný politický kompromis ukuchtily, kritiku
odmítali.
Představitelé
opozičních pravicových stran tvrdili, že
zákon, tak jak byl přijat, je
v podstatě dobrý, protože opravil drakonické požadavky na odpolitizování
státní správy, které obsahoval zákon původní, přijatý už v roce 2002, jenž
ovšem zásluhou českých politiků nikdy nezačal platit. Strany současné vládní
koalice tvrdily, že by byly pro odpolitizování státní správy tak, jak byla
nastavena v původním zákoně a zejména pak v jeho novele z dílny
ministra Jiřího Dienstbiera ze začátku tohoto roku, ale musely prý přistoupit
na kompromis, neboť pravice hrozila obstrukcemi.
Byly to jen výmluvy.
Stejně jako během oněch 12 let, kdy politici napříč politickým spektrem
opakovaně zamezovali tomu, aby zákon začal v praxi platit, i nyní šlo
především o to, aby nezačal platit zákon, který výrazně omezí možnost
politických stran dosazovat na vysoké funkce ve státní správě vlastní lidi.
I proto muselo z původní verze zákona zmizet generální
ředitelství státní správy, které by mělo velkou míru nezávislosti na politice
při výběru a jmenování státních úředníků. I proto bylo třeba zabezpečit, aby
státní tajemníci na ministerstvech byli nakonec jmenováni nikoliv přes hlavy
politiků, ale na základě jejich výběru. A i proto bylo nutné změnit kritéria,
která zabezpečovala, že do státní správy nebude snadné na vysoké pozice
přicházet zvenčí—bez potřebného kariérního postupu ve státní správě.
Parlament zákon
přijal v této rozředěné podobě navzdory tomu, že kritici upozorňovali, že
tato legislativní norma není zdaleka jen českou záležitostí. Že poté, co Česká
republika odkládala uvedení zákona do praxe tak dlouho, až zůstala poslední
zemí Evropské unie bez zákona o státní službě, Brusel sleduje, co se okolo
zákona u nás děje, a bude ho dozajista posuzovat přísně. Už proto, že pro
Brusel je hlavním důvodem pro takový zákon skutečnost, že profesionální a
odpolitizovaná státní služba má mimo jiné zajistit, aby se řádně hospodařilo
s evropskými miliardami, což se v Česku, jak známo, opakovaně nedaří.
Od vládních politiků
jsme slyšeli bohorovná prohlášení, že zákon v Bruselu jistě obhájí.
Počítali s tím, že Unii uspokojí už pouhý fakt, že Češi konečně nějaký
zákon přijali. To, že je špatný a pokud jde o odpolitizování státní správy
nedostatečný, v Bruselu snad nikdo nezpozoruje. Bruselský vlk se tak
nažere a česká koza zůstane celá.
Nestalo se. Na hned
tři česká ministerstva nyní doputovaly dopisy, které požadují, aby byl zákon
ještě v tomto roce doprovozen další legislativou, která bude specifikovat
odměňování úředníků, zajistí zveřejňování výběrových řízení na uvolněná místa a
postará se o dostatečný stupeň transparentnosti v těchto tendrech.
Obecně pak prý panuje
v Bruselu značné rozladění z toho, co Česká republika přijala, a Unie
chce vytvořit spolu s Čechy pracovní skupinu, která výtky probere a
celkově zrychlí přípravu dodatků k
zákonu, který je bez takové doprovodné legislativy podle Bruselu
nedostatečný.
Pokud Česká republika
nevyhoví požadavkům Unie, hrozí, že Brusel zastaví proplácení evropských fondů.
O ty přitom šlo českým politikům ve hře na přijetí zákona, který na jedné
straně snad uspokojí Unii, ale zároveň nesebere politickým stranám u nás
kontrolu nad státní správou, především. Nyní hrozí, že nemusíme mít ani
evropské peníze, ani kvalitní zákon. Češi zase jednou chytračili, až možná
přechytračili i sami sebe.
ČRo Plus, 17.12.2014