Promarněný rok ČSSD

Při zběžném pohledu
by se mohlo zdát, že ČSSD má za sebou úspěšný rok.  Po téměř osmi letech v opozici vede
vládu, je odpovědná za formulaci české zahraniční politiky, na Hradě sedí její
bývalý předseda.

Přesto se vtírají
otázky. Co vlastně ČSSD dnes reprezentuje? Jaké jsou její hodnoty? Má nějaké
vlastní vize? Inspirativní politiky?

Její domácí politiku
v roce 2014 neurčoval už volební program opoziční strany, ale program
vládní. Ač většina lidí jistě chápe, že ten je výsledkem kompromisu
s konzervativními lidovci a pravicově populistickým ANO, přesto nebylo
vždy jasné, co v konečném součtu, pokud vůbec něco, reprezentuje levicové hodnoty, k nimž se ČSSD
formálně hlásí.

Symbolem tohoto
selhání byly snahy představitelů strany umetat u nás za téměř jakoukoliv cenu
cestičky nadnárodnímu kapitálu, jakož i „hodnotově neutrální“ cestičky pro
české investice v nedemokratických zemích.

Budeme-li
konkrétnější, levicové by kupříkladu bylo, kdyby se ČSSD starala též o to, zda
český velkokapitál, kterému umetá cestu, je vůbec „český“, když mnohé
z těchto firem oficiálně sídlí v daňových rájích. Anebo co se
s daňovými úniky a repatriací zisků do zahraničí v případě mnoha zdánlivě
domácích firem dá dělat. Nebylo by kupříkladu  možné hledat ve spolupráci s evropskou levicí
účinnější formy regulace kapitálu a přerozdělování, než jak se to děje
v současném modelu diktovaném německou konzervativní politikou?

Nic takového strana
ovšem neřeší. Zatímco čerstvý premiér Bohuslav Sobotka se snažil ze všech sil
přesvědčit firmu Amazon, aby za téměř jakýchkoliv podmínek otevřela u nás svoje
distribuční centra, v nichž najde práci pár tisícovek skladníků, ministr
zahraničí Lubomír Zaorálek ujišťoval v Číně, že ekonomickým vztahům nebude
stát v cestě nějaké naše „vměšování“ do vnitřních záležitostí Číny.

V tom si ČSSD
výtečně porozuměla s prezidentem Milošem Zemanem. Pěknou ukázkou
„levicovosti“ prezidenta, a potažmo  i současné
ČSSD,  tak bylo, když prezident
v čínské televizi servilně ujišťoval Číňany, že se k nim přijel
z demokratické země učit o stabilitě. Načež odcestoval do vlasti
v soukromém letadle pronajatém podnikateli, jejichž mnohé firmy sídlí v daňových
rájích.

Ostatně už volební program
ČSSD byl mlhavý, pokud šlo o levicové hodnoty. Těm, které formuluje kulturní
levice, se dokonce důsledně vyhýbal. Ze všeho nejvíc připomínal program
nějakého odborového hnutí, které chce reprezentovat především zájmy sociálně
slabších lidí z malých českých měst a vesnic.

Výsledky senátních a
komunálních voleb tomu odpovídaly. ČSSD drtivě prohrála ve velkých městech
s hnutím ANO, a stala se tak stranou maloměsta a venkova. Na programovou
ofenzivu, která by k ní přilákala mladší, vzdělanější  lidi, nemá.

Její předáci možná
doufají, že svoji značnou neoblibu v těch segmentech společnosti,
které  budou vzhledem
k demografickým změnám brzy tvořit většinu voličů, ČSSD snad zlomí, pokud
bude dobře vládnout. Jenže, naneštěstí pro ni, se musí  o každý úspěšný vládní počin dělit ve
veřejném mínění zejména s hnutím ANO, jehož vůdce zatím zvládá přisvojování
si zásluh za vše možné mnohem lépe.

ČSSD měla jistou
možnost se jasněji vyprofilovat coby strana moderní levice, když se její
předseda Bohuslav Sobotka pustil před jmenováním své vlády do souboje
s prezidentem Milošem Zemanem a jeho podporovateli ve straně. Byl to
souboj nejen o moc a správnou interpretaci ústavy, ale v symbolické rovině
také souboj mezi postkomunistickou částí ČSSD, která stojí za prezidentem, a
lidmi, kteří by snad chtěli za postkomunismus vykročit.

Sobotka tento souboj ale
vzdal—a možná z dobrých důvodů. Zejména rusko-ukrajinský konflikt totiž
ukázal, že značnou část členů a sympatizantů strany inspiruje vláda silné ruky
Vladimíra Putina mnohem více než řeči o lidských právech, demokracii a
modernitě. I intelektuálové se stranou spříznění stráví mnohem více času
denuncováním Západu, zejména USA, než kritikou imperiální politiky Ruska.

Což o to, stranu,
která zůstává v jádru postkomunistická, tyto postoje evidentně stmelují. Otázkou
je, zda o smyslu takové politiky dokáže strana přesvědčit i  ty segmenty veřejnosti, které reprezentují budoucnost,
protože budou v české společnosti stále více dominovat. Zatím to tak rozhodně
nevypadá.

Právo, 6.1.2014 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..