Europoslanec za sociální demokracii Jan
Keller v několika textech varoval, že s rostoucím počtem uprchlíků z pásu
destabilizovaných zemí jižně a východně od Evropské unie se v zemích EU nebudou
o sociální výdobytky primárně dělit bohatí
lidé, ale především nejpotřebnější Evropané, jejichž sociální práva prý navíc
postupně mizí.
Jelikož se prý v současné Evropě navzdory jejímu
celkovému bohatství dále zvyšují rozdíly mezi bohatými a chudými sociálními
skupinami, jakož i mezi regiony a celými zeměmi, může politicky diktovaná
solidarita s uprchlíky posílit různá populistická hnutí a dále
destabilizovat EU.
To jsou pádné argumenty, ale zůstávají
otázky. Kupříkladu: máme tedy uzavřít hranice Evropy uprchlíkům do doby, než se
vyřeší údajný deficit solidarity v rámci samotné EU? Nebo: pokud tak astronomicky rostou v EU
majetkové rozdíly na všech úrovních, proč evropská i česká levice nenabízejí
srozumitelná řešení místo lkaní nad uprchlíky údajně ničícími poslední zbytky
evropské solidarity?
S argumentem, že imigranti ujídají těm
nejpotřebnějším Evropanům, je dobré zacházet opatrně. Už proto, že data
opakovaně ukazují, že zatímco v krátkodobém horizontu je příliv přistěhovalců
nákladný, dlouhodobě jsou imigranti většinově ekonomickým přínosem. Často
pracují v pozicích, které průměrný Evropan odmítá, přičemž pomáhají
financovat právě onen údajně ohrožený sociální systém.
Problémy s masivním přistěhovalectvím
jsou spíše kulturního než ekonomického rázu, což zneužívá extrémní pravice. Levicoví
politici, kteří se veřejně hrozí toho, jak ubožáci, kteří k nám utíkají,
ujídají sociálně slabým Evropanům, by si tak měli dát dobrý pozor na to, aby nehráli
do karet rasové a kulturní xenofobii extrémní pravice, která programově
rozeštvává proti uprchlíkům právě sociálně slabší a méně vzdělané Evropany.
Od demokratické levice bychom spíše čekali,
že namísto varování před údajně „sociálně nákladnými“ uprchlíky bude
v prvé řadě nabízet řešení, jak zamezit rostoucím rozdílům mezi bohatými a
chudými sociálními skupinami i regiony v Evropě, což by v posledku
zmírnilo i ekonomické obavy z přistěhovalců.
Jenže kupříkladu ČSSD, jejíž
eurokandidátku Jan Keller vedl, naopak tráví neobyčejné množství energie
umetáním cestiček pro domácí i zahraniční velkokapitál, a podporuje tak spíše další oligarchizaci
politiky a rozevírání nůžek než solidaritu.
V Evropě se tato údajně levicová strana pasivně veze ve vleku německé
neoliberální politiky.
Doma spoluvládne s
prominentním představitelem českých superboháčů, který může, i kvůli nebetyčnému
konfliktu zájmů tolerovaném ČSSD, svůj astronomický majetek dál v klidu
navyšovat. Ponecháme-li stranou dosti otřesnou symboliku tohoto poltického
objetí, není divu, že ani v praktické rovině se jaksi nedostává na
opravdovou solidaritu s potřebnými–dokonce ani u nás doma. Kupříkladu
v podobě návratu skutečného progresivního zdanění, postihu firem
utíkajících do daňových rájů či omezení masivního převodu zisků nadnárodních
firem za naše hranice.
Což nás vrací k otázce solidarity
evropské. V zemi, která dostává z Bruselu desítky miliard vybraných z daní lidí v bohatších zemích,
včetně daní miliónů pracujících imigrantů, je přeci jen trochu nadnesené
bědovat nad nedostatkem solidarity v EU. Navíc je pokrytecké, když
intelektuální špičky naši největší levicové strany bědují nad přílivem
imigrantů do jiných zemí EU, když její vládní politici oznamují, že naše země není
připravena uprchlíky přijímat.
ČSSD přitom rozhodně nekompenzuje tuto
neochotu tím že by Evropě alespoň nabízela systémová
řešení problémů, které vedou k oslabování solidarity u nás doma a
v Evropě. Jedinou mezinárodně zaznamenanou iniciativou naši největší levicové strany tak v poslední
době zůstává její odklon od aktivní politiky lidských práv, což se děje
především ve jménu obchodních zájmů českého velkokapitálu v diktátorských
režimech.
Masivní porušování lidských a sociálních
práv je přitom jedním z hlavních důvodů uprchlických vln z poslední
doby. Zdaleka ne všechny tyto lidskoprávní kalamity lze přitom svádět na nepromyšlené
intervence Západu v pásu zemí jižně a východně od Evropské unie, jak nás
mozkový trust ČSSD v poslední době rád poučuje.
Právo, 7.1.2015