Stalo se v poslední době jakousi módou, zejména
mezi levicovými intelektuály, vypočítávat, co vše nejen v posledních desetiletích,
ale i posledních staletích, zpackal Západ. Jakou „kaši“ prý navařil.
Výčty
obvykle začínají kolonialismem a končí údajně „nepromyšlenými“ vojenskými
intervencemi v bývalé Jugoslávii nebo v islámském světě či imperiálními
choutkami, zejména Ameriky, skrývanými prý neuměle za idejemi lidských práv.
V těchto
úvahách sice málokdy zazní, že svobodná kritika vlastní civilizace nebo státu
je vymožeností, kterou v jiných civilizačních okruzích nenajdeme, a že i
samotný „Západ“ je natolik zobecňující pojem, že psát eseje o „jeho“ poklescích
je značně riskantní, ale budiž. V naší sebekritické civilizaci se vždy
najde dost konzumentů názorů na téma, co vše Západ, ať už ho definujeme
jakkoliv, udělal špatně a za co všechno může.
K oblíbeným
intelektuálním cvičením patří v tomto kontextu úvahy z oboru alternativní
historie. Víme prý kupříkladu s jistotou, že islámský terorismus byl především
reakcí na západní vojenské intervence v islámském světě, z čehož se
jaksi automaticky vyvozuje, že by dnes (islámský) svět byl o mnoho lepším
místem, kdyby k nim nedošlo.
Zpětně se
sice nedá s určitostí dovodit, k čemu by (ne)došlo, kdyby k něčemu
jinému (ne)došlo, ale to různým teoretikům nebrání v tom, aby nás
neohromovali strategickými úvahami z oblasti alternativní historie a
nepožadovali, aby se Západ cítil vinen za to, že nenavařil jinou „kaši“, než
prý navařil.
Nejkouzelnější
jsou tyto úvahy v podání intelektuálů z malých, donedávna ještě nedemokratických
národů, které byly dlouho odtržené od všeho podstatného ve světě a ani nyní za
nic kvůli své relativní nevýznamnosti nenesou odpovědnost.
Někdy to
skoro vypadá, že kdyby v Bílém domě seděli kupříkladu někteří čeští intelektuálové,
svět by byl plný harmonie a uvážlivosti.
Jaksi
implicitně se v sebemrskačských úvahách na téma Západ, a zejména divokých
výbojů proti USA, předpokládá, že je Západ vinen i tím, čím se na první pohled
vinen nezdá být. Kupříkladu současná mela mezi Ruskem a Ukrajinou tak není
především důsledkem ruského imperialismu, ale zase jednou především jakýchsi
západních machinací. Třeba neprozřetelné nabídky asociační dohody Evropskou
unií Ukrajině. Nebo nedostatku západních ohledů na ruské cítění.
Jinými
slovy, stalo se pravidlem, že se mnozí autoři v kritickém zápalu vůči Západu snaží
jeho údajnými selháními vysvětlit i některé značně děsivé jevy v jiných civilizačních
okruzích, které lze s jednáním Západu opravdu spojovat jen při notné dávce
fantazie. Přitom se dost často pomíjí, jakou „kaši“ navařily v dávnější i
nedávné historii právě ty civilizační okruhy a země, které se v naší vášnivé sebekritice
mohou začít jevit jen jako nebohé oběti západního cynismu.
Takové Rusko
ve své carské a sovětské inkarnaci kupříkladu „navařilo“ desítky milióny mrtvých,
vezněných a deportovaných, jakkoliv nejvášnivější kritici Západu nás jistě
upozorní, že leninismus a pak i stalinismus lze považovat za odnože „západního“ marxismu.
Podobnou
výtku uslyšíme jistě i v případě nástupu komunismu a pak kulturní revoluce
v Číně. Jisté ale je, že Mao
Ce-Tung byl Čínan, a že v počtu povražděných a „převychovávaných“ za
Ruskem pokulhává Čína jen trochu. A co takový Pol Pot v Kambodži? A co
japonské běsnění za druhé světové války—tedy před tím, než se tuto zemi konečně
podařilo Americe porazit a „pozápadnit“?
Jistě, lze
namítnout, že obě světové války vznikly v Evropě, a že i taková tradiční bašta
Západu, jakou bylo Německo, má na rukou krev miliónů lidí. Když už ale je
takovou módou kritizovat Západ, bylo by dobré si nejprve odpovědět na otázku,
zda byl nacismus výrazem západních hodnot nebo jejich programovým popřením.
O co takový
islámský svět? Byla by to opravdu mírumilovná idylka prostá terorismu, kdyby ho
Západ programově ignoroval? A proč se bez ohledu na západní intervence snaží z islámských
zemí dostat do Evropy a USA milióny lidí? Před čím nebo za čím to utíkají? Proč
se tato kdysi na svou dobu kulturně i vědecky pokročilá civilizace potácí už
stovky let v ekonomické zaostalosti a potýká s tmářstvím?
Když už mnozí
kritici Západu nemohou doložit nějakou jeho přímou intervenci, která prý způsobila to či ono, často poukazují na
západní imperialismus. Jenže každá ve své době ekonomicky a technologicky
vyspělá civilizace byla „imperiální“. Jak asi Islám ovládl takový kus světa?
A někdy ani
imperiální země být příliš vyspělá nemusela. Kupříkladu Rusko. Bylo prostě jen
trochu silnější, než jeho ubozí sousedé. Dnes je z toho největší země na
světě , která ovšem stále nemá dost a chce zpátky, co jí prý bylo ve slabé
chvilce po roce 1989 Západem, jak jinak, ukradeno.
I o západním
imperialismu lze samozřejmě říct mnoho otřesného, ale mohli bychom též
argumentovat, že i pří vší oprávněné kritice některých forem kolonialismu a
dalších západních selhání v mnoha případech přeci jen Západ šířil znalosti
a kulturu pro ovládané země v důsledku o poznání produktivnější, než jaké
šířila jiná historicky známá impéria.
Kupříkladu teprve
po přijetí západních ekonomických, vědeckých a technologických postupů dosáhly takové
země, jako jsou Japonsko, Čína a Indie, v posledních desetiletích
ohromujících změn, které pozvedly z chudoby stamilióny lidí. Atd.
Jinými
slovy, kritici Západu by možná měli přeci jen posuzovat svět, včetně
nejrůznějších jeho současných krizí, poněkud více „holisticky“. Laciný mustr
typu „za všechno může Západ“ (a ještě lépe, „za vše mohou USA“) je pro skutečně
(tedy v dobrém, tradičně západním slova smyslu) kriticky uvažující jedince
přeci jen poněkud povrchní.
Akktuálně.cz, 6.2.2015