Poslanci za hnutí Úsvit se rozhodli
navzdory odporu lídra Tomio Okamury přetvořit hnutí v novou „otevřenou“ stranu,
nejlépe po vzoru Národní fronty Mariny Le Penové. Nová strana by chtěla chránit
národní hodnoty i zájmy a chtěla by být součástí integrace eurorealistických
stran.
Rebelové hodně riskují. „Násilné
převzetí“ existujícího populistického hnutí, které až dosud bylo organizováno
okolo charismatické osobnosti na vůdcovském
principu, je o poznání složitější, než přetvořit nebo bez následků
rozštěpit klasickou politickou stranu, jejíž ideje a struktury nejsou
personifikované.
Úsvit byl až dosud hnutím Tomio
Okamury. Vše se v něm točilo okolo jeho
osobního charismatu a jeho názorů. Ta část veřejnosti, která hnutí volila,
podporovala Okamuru, nikoliv neznámé lidi, kteří se na vůdce „nabalili“.
Pokud měli pánové a dámy
kandidující za Úsvit nějaké vlastní politické ambice, „vlezli“ do špatné
strany. Jestliže nyní tito politici zvolení pod křídly Okamury začnou dělat
svoji vlastní politiku–pod novou značkou a nejspíš bez Okamury–nedopadne to pro
ně dobře.
Veřejnost si je dobře vědomá, že
bez Okamury by politicky neexistovali. Jejich revoltu bude vidět jako
politickou krádež.
Podobně na tom byly, jak si mnozí
vzpomenou, také Věci veřejné. Když se nakonec rozštěpily a Karolína Peake
založila novou stranu, skončil tento politický pohrobek VV zákonitým fiaskem. Už
proto je docela ironické, že vynořující se následník Okamurova Úsvitu chce
spolupracovat právě s VV, které samy byly obětí podobných politických
machinací.
Jelikož v české parlamentní
politice máme ještě jedno populistické hnutí, ANO, které je též organizováno
okolo charismatického vůdce, sluší se zmínit i ono. Už proto, že po jeho
nadcházejícím sjezdu mohou mít někteří jeho politici, kteří se do politiky
vyvezli na Babišových zádech, podobné choutky jako Okamurův dosavadní politický
kompars.
Dopadli by nejspíš stejně
neslavně, jako dopadnou rebelové z Úsvitu. ANO je Babišova sekta a úspěch či
neúspěch, ba samotná existence hnutí, stojí a padá s tímto charismatickým
vůdcem.
Známé přísloví praví, že „kdo
chce s vlky žíti, musí s nimi výti“. Když chce někdo přesvědčit
ostatní, že dokáže přetvořit vlčí smečku v mírumilovné ovčí stádo,
obvykle nepochodí. Zvlášť když alfa-samec smečky dál číhá za bukem. A v případě
Úsvitu už Okamura jasně naznačil, že se nehodlá vzdát bez boje.