Ministryně spravedlnosti Helena Válková
tvrdí, že byla k rezignaci nevybíravě donucena hnutím ANO, a že si počká
na to, jak zareaguje prezident Miloš Zeman. Ten, aniž to věděl, byl nahrán
televizním štábem, jak prohlašuje, že „mohl demonstrovat sílu“, ale „Válková se
podělala“, když rezignaci podala.
Z hnutí ANO zní ústy Andreje Babiše,
že kdyby Válková rezignaci nepodala, ANO by stejně navrhlo její odvolání. Předseda
ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka, jakož i předseda lidovců a místopředseda vlády
Pavel Bělobrádek, pro změnu jen krčí rameny. Shodně tvrdí, že jde o jakousi
vnitřní záležitost ANO, a oni do toho nemají co mluvit.
Co k této politické mele říct kromě
toho, že zase jednou nebude mít vítěze, jen poražené?
Začněme Válkovou. Ačkoliv se jí některá
média nyní pokoušejí vykreslovat jako úspěšnou ministryni, pravdou je, že její
počínání ve funkci vzbuzovalo rozpaky. Hned na začátku se dostala do několika sporů
se svými náměstky, přičemž její motivy i způsob jednání nebyly vždy
srozumitelné. Později pro změnu vysílala poměrně zmatené signály, pokud šlo o
některé zásadní reformní kroky v justici, jako je nový zákon a státním
zastupitelství.
Babiš k tomu přispěl nejen tím, že
Válkovou do funkce prosadil, ale později ji také v jejích konfliktech,
kupříkladu s náměstkyní Hanou Marvanovou a náměstkem Pavlem Šternem,
bránil. Když nyní Válkovou kritizuje coby údajně dlouhodobý problém, nevypadá vůbec
věrohodně.
Ještě více si ale škodí tím, jakým
způsobem se Válkové rozhodl zbavit. Protože se mu nejprve evidentně nechtělo
přiznat, že udělal při jejím výběru chybu, chtěl ji donutit k rezignaci
zákulisním nátlakem. Použité metody, včetně rezignačního dopisu, který si
Válková sama nenapsala, připomínají metody minulého režimu, v němž se také,
stejně jako evidentně v hnutí ANO, nepěstovaly transparentní demokratické
mechanismy.
Svými výroky si už dopředu v celé
kauze ublížil i prezident Zeman. Za prvé není jasné, proč prezident potřebuje
„demonstrovat sílu“ ve věci odchodu jedné ministryně. Komu chce co dokazovat a
proč? Máme systém parlamentní demokracie, a prezident by měl ctít ústavu.
Navíc svými výroky potvrzuje podezření, že
mezi ním a Válkovou existovalo podivné zákulisní spojenectví. Možná se tak
ještě potvrdí spekulace, že nedávná blesková výměna na postu předsedy
Nejvyššího soudu, byl opravdu tak trochu komplot mezi Válkovou a Zemanem.
Leckdo se může začít ptát, co bylo jeho důvodem.
Obecně se na celém případu zase jednou
ukazuje, jak patologicky funguje česká politika. Nic v ní, zdá se, nemůže
proběhnout „normálně“.
I prostá personální změna ve vládě vyjeví,
že do funkcí ministrů se u nás opakovaně nechávají jmenovat lidé, kteří by při troše
soudnosti mohli vědět, že na funkci nemají. Nebo že druhý největší vládní
subjekt je v podstatě nedemokratický. Či že prezident je ústavně i
politicky utržený z řetězu. A to vše tvrdí předseda i místopředseda vlády
tím, že oba bezmocně krčí rameny a tváří se, že snad ani nesedí ve stejné vládě
s hnutím ANO.
Právo, 18.2.2015