Podle nového průzkumu
Eurobarometru jsou Češi na čtvrtém místě mezi zeměmi Evropské unie
v odmítání přistěhovalectví ze zemí
mimo EU, a dokonce hned na druhém místě v odmítání přistěhovalců ze zemí EU. Zatímco mimoevropské
přistěhovalce odmítá 74 procent Čechů, přistěhovalce z EU 58 procent.
Když vezmeme v úvahu, že
v odmítání přistěhovalců ze zemí mimo EU se před Českem umístily pouze
země, které mohou mít kvůli již existujícímu náporu neunijních přistěhovalců vážné
obavy o svoji stabilitu (Lotyšsko kvůli etnickým Rusům a Itálie, Kypr i Řecko
kvůli přílivu lidí z Afriky), je Česko, které žádný velký problém
s uprchlíky nemá, vlastně rarita. Nelze se neptat, z čeho tento odpor
pramení.
Nabízí se vysvětlení o „nesamozřejmém
národě“, který je tak traumatizován svojí minulostí, že se bojí všeho „cizího“.
Jenže „nesamozřejmých“ národů, které válcovaly dějiny, je v Evropě více, a
některé se přistěhovalců tolik nebojí. Na druhou stranu, málokterý z nich dovedl
svoje traumata s nějakou etnickou menšinou až k násilnému vysídlení tří
miliónů lidí ze země.
Možná není snadné zvrátit
psychologické dopady vývoje za posledních sto let, během něhož se v českých
zemích stalo z etnicky a národnostně pluralitního Československa etnicky
v podstatě homogenní Česko. I toto etnické „čištění“ je ale ještě mnoha
lidem málo, takže by nejraději vystěhovali i české Romy.
Český odpor
k přistěhovalectví je přitom zjevně kontraproduktivní, protože naše země
se kvůli nízké porodnosti rychle dostává do demografické pasti, v níž bude
těžké financovat důchodové a sociální systémy. A jsou už dnes celá odvětví,
kupříkladu stavebnictví, která by bez práce “levných“ přistěhovalců měla vážné
problémy. Naši přistěhovalci také výrazně nezatěžují český sociální systém, ani
nejsou dominantním zdrojem násilí nebo dokonce terorismu.
Ještě „zajímavější“ než česká
ostražitost vůči neevropským přistěhovalcům je ta vůči přistěhovalcům
z EU. Vždyť k nám z ostatních zemí EU zatím vesměs přicházeli
lidé majetnější a vzdělanější, často pracující pro významné nadnárodní firmy.
Tedy lidé, kteří u nás tvoří pracovní místa pro spoustu Čechů. Přistěhovalci,
jako jsou třeba islámští fundamentalisté z komunit ve Francii a Německu,
se k nám nijak nehrnou.
České skóre v průzkumu
Eurobarometru tak vypovídá mnohem méně o reálných
hrozbách či problémech spojených s přistěhovalectvím, než o stavu „české
duše“. Trochu nemocné strachem ze všeho za hranicemi české kotliny, chce se
říct. Pro naši budoucnost v globalizovaném světě to nevěští nic dobrého.
Právo, 21.2.2015