Je smutným
vysvědčením české pravicové politiky, že dříve hojně medializované sjezdy
Občanské demokratické strany nahradila politicko-mediální show v podobě ostře sledovaného sjezdu hnutí ANO. Už proto,
že z průzkumů vyplývá, že Babišovo hnutí
nyní podporují zejména zklamaní voliči občanské pravice.
K ANO
přeběhla i část voličů sociální demokracie, ale ta přece jen v průzkumech
i volbách drží s ANO krok a není–navzdory své neschopnosti oslovit mladší
a velkoměstské voliče—zatím na odpis. To ODS se potácí na hranici volitelnosti
a TOP 09 jen několik procent nad ní.
Skutečnost,
že k hnutí jednoho muže, které má k různým projevům
demokracie—vnitrostranické, parlamentní i coby společenského systému–dosti
ambivalentní vztah, dokázalo přilákat tolik lidí, kteří dříve horovali pro strany
pyšnící se přízviskem „demokratická“, je alarmující. Vypovídá to leccos o
mělkosti ukotvení nemalé části české veřejnosti v demokratických
hodnotách.
A přízeň pro
„pravicové“ hnutí ovládané bývalým komunistou vypovídá také leccos o politické
instrumentálnosti českého antikomunismu. Ukazuje se, že pro mnoho voličů to byl
jen odznak příslušnosti k pravici, který klidně odhodili, když je
zklamala, nebo když se přesvědčili, že ho už k ničemu nepotřebují.
Stav
zdecimování, v němž se nyní nacházejí obě dříve prominentní pravicové
strany, by mohl být jejich kritikům z dob jejich vládnutí pro smích, anebo
by mohl sloužit k sebechvále typu „my jsme vám to říkali“. Část pravicové
komentátorské obce, která svou nekritičností pravici k jejímu pádu
dopomohla, se i dnes ošívá, že levicoví komentátoři nemají co nabízet pravici
rady. A i dnes zapřahá povoz před koně, když tvrdí, že ke katastrofě české
pravice přispěla kritika korupce spíše než korupce sama.
Situace na
pravici je ale příliš vážná na to, než aby diskuse o ní, zleva i zprava, byla
umlčena hádkami. Klasická pravice potřebuje pomoc, čehož by si měla být vědoma
i sociální demokracie. I ona by měla ukázat, že je pro ní pravice vystavěná na
klasických stranických základech potřebným zrcadlem. A také užitečnějším partnerem
v otázkách, které se týkají základních demokratických principů, než
Babišův potenciálně nebezpečný projekt.
A i levicový
liberál snad může nabídnout názor, že pravicové strany potřebují skutečnou
sebereflexi, jakož i nějaký silný ideový impuls, či alespoň snahu o překonání
roztříštěnosti. Je dost kontraproduktivní, když konzervativní agendu u nás dnes
obstarávají hned tři parlamentní strany: ODS, TOP 09 a lidovci.
Je také dost
kontraproduktivní, když momentálně nejzajímavější politické talenty pravice
najdeme v europarlamentu, zatímco na domácí scéně dominují buď nevýrazné
či „profláknuté“ tváře. Jisté je, že pokud se konzervativní pravice nepostaví
rychle na nohy, zbude tu na pravici pouze Babiš. Což je výsměch pravici i
demokracii.
Právo, 28.2.2015