Největším zážitkem z proběhlé valné
hromady firmy ANOfert bylo jistě jednomyslné (znovu)zvolení pana Andreje Babiše
do funkce generálního manažéra firmy. To, že byl zvolen všemi hlasy přítomných
akcionářů, je ovšem vcelku pochopitelné, zvážíme-li, jak malé procento akcií ostatní
akcionáři v ANOfertu drží.
Nerozbornou jednotu valná hromada ukázala
i při volbě pana Jaroslava Faltýnka, prvního zástupce generálního manažéra,
který slíbil, že své povinnosti bude vykonávat stejně pečlivě, jako vykonává
všechny další nesčetné manažérské funkce v ANOfertu i mimo něj.
Firma si zvolila i sedmičlenné manažérské
vedení. Z původního plánu zvolit osm členů kvůli organizačním nedostatkům
sešlo, ale vzhledem k tomu, že o všem podstatném rozhoduje generální
manažér firmy, popřípadě dvoučlenné politbyro Babiš-Faltýnek, toto malé selhání
bylo správně vyhodnoceno jako nepodstatné. A makat v sedmi jako osm určitě
manažéři ANOfertu dokážou.
Ve svém brilantním projevu vysvětlil
generální manažér Babiš, proč se ještě nedaří stoprocentně plnit všechny body
čtyřletého plánu firmy. Jisté nedostatky se, zdá se, vloudily zejména proto, že
ANOfert musí v současnosti spolupracovat proti své vůli
s dekadentními politickými uskupeními, jejichž funkcionáři jsou vybíráni
ve skutečných volbách a jejichž sjezdy jsou jen trapnými žvanírnami.
Tato uskupení pak přenášejí svoji
dekadentní institucionální kulturu do vlády, v níž se pořád chtějí o čemsi
dohadovat. Pan Babiš naznačil, že cílem ANOfertu je v příští dvouletce se spolupráce
s těmito institucionálními přežitky upadlé liberální demokracie zbavit, a nést
tak samojedině plnou odpovědnost za další rozvoj společnosti, státu i firmy.
Valnou hromadu ozdobila i neobyčejná
jednota účastníků v odmítání vystoupit s jakýmikoliv diskuzními
příspěvky. Vzhledem k dosavadním úspěchům firmy na cestě učinit celou
Českou republiku jen svojí politickou divizí, jakož i vzhledem k neobyčejné
jasnosti vize nastíněné generálním manažérem, byly ovšem diskuzní příspěvky,
jak se mohl každý přesvědčit, zcela zbytečné. Navíc by jen navozovaly dojem
žvanírny.
S delším projevem tak vystoupil jen
filozof Václav Bělohradský, který už v minulosti oslovil—pokaždé
v dané době s podnětnými
myšlenkami–sjezdy v podstatě všech dnes upadlých politických uskupení.
Jeho brilantní uvažování nad otázkou, zda je ANOfert vrána nebo vlaštovka, akcionáře
firmy, zdá se zaujalo.
Odvážná byla zejména jeho myšlenka, že
firma ANOfert nabízí styl
komunikace, který přeskakuje byrokratické modely jednání a navyklé způsoby
myšlení v politice, jakkoliv tím někdy ohrožuje dělbu moci. Tento drobný
detail, jakož i neoddělování politické, ekonomické a mediální moci, sice
v minulosti způsobil jisté kalamity, kterými neblaze proslulo 20. století,
ale v případě ANOfertu se prý teprve ukáže, zda nejde spíše o užitečnou
vlaštovku v nových postdemokratických poměrech.
Právo, 3.3.2015