Nekonečná sága na
téma budování tunelového komplexu Blanka v Praze se dočkala dalšího
pokračování. Kvůli navlhlým kabelům se otevření tunelu opět zpozdí a nejspíš
také prodraží. Cena tunelového komplexu se před touto poslední anabází už kvůli
vícepracím a četným změnám v projektu vyšplhala na úctyhodných 37 miliard
korun. Původně měl tunel stát o zhruba deset miliard méně. Otevřen měl být už v roce
2011, ale zahájení provozu bylo několikrát odloženo.
Není divu, že
primátorce Adrianě Krnáčové ujely po zveřejnění zpráv o navlhlé kabeláži, která
bude muset být nejspíš vyměněna, nervy a na otázku novinářů, kdo tunel
projektoval odvětila, že „asi nějaký debil“. Podivovala se zejména tomu, jak je
možné, že kabely v tunelu, kde se dá předpokládat vlhkost a občasné průniky spodní vody, nejsou proti
vodě odolné.
Následovalo, co jsme
v případě tunelu Blanka zažili už mnohokrát, když se v předchozích
dílech této absurdní ságy hádali pražští politici s firmou Metrostav o
zaplacení či nezaplacení dodatečných
prací—tedy vzájemné obviňování a rozhodné odmítání zavinění jednotlivými
účastníky. Projektant tunelu, společnost
Satra, se ohradil a jakoukoliv vinu popírá. Tu také popírá dodavatel kabelů,
firma ČKD DIZ Praha. A žádné selhání nepřipouští ani stavební dozor Inženýring
dopravních staveb.
Krnáčová se snažila
svalit část viny na minulá vedení Prahy, které prý charakterizovalo naprosto
nekompetentní rozhodování a výběr nespolehlivých dodavatelů. Tomu prý ale bude
za chvíli konec.
Kdybychom tomu po
zkušenostech s různými týmy na pražském magistrátě mohli uvěřit, možná
bychom si částečně oddechli. Jenže hnutí ANO, které Krnáčová ve funkci
primátorky reprezentuje, spoluvládne se sociální demokracií, která pro změnu spoluvládla
s jinými stranami v Praze už v minulosti—a to i v době, kdy
bylo takříkajíc zaděláno na poslední kolo problémů.
Největší kus viny na
zpackaném projektu nese vedení Prahy pod taktovkou občanského demokrata Pavla
Béma z doby, kdy se projekt rozběhl. Nejenže se později ukázalo, že
projekt za desítky miliard nebyl smluvně pevně zarámován, a že pro dodavatele
bylo snadné měnit jeho parametry, ale také, že dohled ze strany města byl
přinejmenším laxní.
Krnáčová mluví o
nespolehlivých dodavatelích, jenže problém je hlubší. Neznáme totiž odpověď na
otázku, zda právě dodavatelé, kteří se podle ní ukázali jako nespolehliví,
nebyli pražskými politiky vybráni záměrně tak, aby si na své přišli oni i
politici. A aby to všechno pěkně zaplatil daňový poplatník.
Nové vedení města je
každopádně v nezáviděníhodné situaci. Je pod velkým tlakem veřejnosti
tunel konečně zprovoznit, ale pokud bude chtít najít viníka posledního
karambolu a donutit ho k zaplacení škod i nápravě chyb, může se otevření
tunelu opět významně protáhnout.
Vybrat si tak budeme
muset i my, občané. Někteří z nás nejspíš nad tímto dalším průšvihem
mávnou rukou a budou argumentovat, že hledat viníka nemá smysl, protože stejně
jako v minulosti utone celá věc v arbitrážích a soudních řízeních
s výsledkem, že tunel bude dál zavřen. Ať tedy město raději zaplatí
nezbytné opravy a tunel konečně funguje.
Jiní si možná řeknou,
že i kdybychom neměli tunelem Blanka jezdit ještě třeba celé roky, je už jednou
konečně nutné, aby se za neuvěřitelný šlendrián a tahání peněz z daňových
poplatníků někdo zodpovídal. A také, že prostě nemůžeme pokračovat v praxi
minulých magistrátů.
Jisté je, že tunel
Blanka může posloužit jako studijní materiál všemožných patologií novodobé
české politiky—od korupce, přes provázání ekonomických a politických zájmů, až
po nekompetentnost jak ve vedení města, tak v některých stavebních
firmách. Chce se ironicky říct, že kdyby se celý tunel zakonzervoval a
zpřístupnil pěším, byl by nejpřípadnějším muzeem dějin českého mafiánského
kapitalismu po roce 1989. Prostě další tunel.
ČRo Plus. 4.3.2015