Sociální
demokracie chce uspět v krajských volbách v příštím roce, a proto prý
zvažuje, že by v čele některých jejích krajských kandidátek mohli stanout
i známí nestraníci. Jenže nic takového se ve světle nových stanov strany
nejspíš nestane. A je to dobře.
Podle nových
stanov má o kandidátkách rozhodovat celá členská základna. Představa, že
členové strany by schválili do čela krajské kandidátky někoho, kdo členem
strany není, je mírně absurdní. Koneckonců mnoho z nich je ve straně nejen
z důvodů ideových, ale také proto, že mají šanci „vysedět si“ nějakou tu
stranickou funkci.
Této logice
stranictví nemá smysl se vysmívat. Strany nejsou primárně založeny na
výjimečných osobnostech, které, pokud se
jich zrovna nedostává ve stranických řadách, si strana odněkud vypůjčí. Něco
takového může fungovat pouze v těch typech volebních klání, v nichž
osobnost hraje přinejmenším stejnou roli jako stranická příslušnost, kupříkladu
ve většinových volbách do Senátu.
Ve volbách
založených na poměrném systému, v nichž stranický princip už
z definice hraje prim, je naopak nominace nestraníka do čela kandidátky
svého druhu protimluv. A bude-li o kandidátech rozhodovat členská základna, nemá
nestraník nejspíš tak jako tak žádnou šanci.
V tomto
kontextu lze připomenout lekci z dění před přímou volbou prezidenta. Tehdy se ČSSD za významného nestraníka mohla postavit,
protože způsob volby i nadstranická povaha prezidentské funkce tomu napomáhaly.
Jenže ČSSD se nakonec usnesla, že nestraník Jan Švejnar, který měl reálnou
šanci v prezidentském klání zvítězit, si musí vybojovat nominaci proti
významnému sociálnímu demokratovi Jiřímu Dienstbierovi ve stranických primárkách.
Švejnar logicky usoudil, že v takovém klání nemá šanci, jakkoliv Dienstbier
nebyl žádným miláčkem stávající členské základny.
Vedení
strany naopak prosadilo bez hlasování členstva do čela stranické kandidátky pro
volby do Evropského parlamentu význačného levicového intelektuála, nestraníka
Jana Kellera. To se dnes ukazuje jako chyba, protože zatímco Kellerova názorová
nezávislost by možná byla občas srozumitelná v Senátu, v europarlamentu se
nad jeho hlasováními v rozporu s oficiální zahraničně-politickou linií
nejen ČSSD, ale i evropské sociálně-demokratické frakce, někteří
sociálnědemokratičtí kolegové otevřeně pozastavují. Straně to jistě neprospívá.
Hlasování
členstva o kandidátkách můžeme samozřejmě kritizovat jako cestu k vybírání
ze šedého stranického průměru, jakož možná i posílení těch stranicko-kmotrovských
struktur, které budou umět svoje kandidáty členstvu prodat. Pokud ale strana
nedokáže generovat výjimečné osobnosti uvnitř vlastních řad, je takový výběr
lepší, než umělý import nestranických osobností zvenčí.
Právo, 25.3.2015