V americkém
týdeníku Newsweek vyšel minulý týden
naprosto zdrcující článek o České republice. Američanům, kteří si ho přečetli,
jen těžko asi někdo vymluví, že Česká republika není jen jakási „vepřo-knedlo-zelo“
obdoba banánové republiky.
Tedy země, v níž kvete obrovská korupce a bují neuvěřitelné
skandály v nejvyšších kruzích (Nečas, Nagyová), a v níž je nemalá část
voličů nakonec z čirého zoufalství schopná coby spasiteli uvěřit miliardáři
s mesianistickými sklony, který chce prý zachránit český stát , ač je ve
své funkci ministra financí v obrovském konfliktu zájmů.
Leckoho
mohlo napadnout, že pokud toto číslo Newsweeku
dostali do rukou i američtí vojáci, jejichž konvoj se právě blížil k našim
hranicím, museli si při souběhu toho, co se dočetli ve výše zmíněném článku, a zpráv
o tom, co vyvádějí nejrůznější „přátelé Ruska“ u nás v reakci na jejich
průjezd Českem, klást otázku, proč by měli v případě nějakého konfliktu nasazovat svoje životy za tuto podivnou
zemi.
Vždyť ta se ve
světle textu v Newsweeku rozhodně
nejeví jako fungující demokracie a ve světle zpráv o mediálně hlasité anti-americké
hysterii našich přátel Putina, komunistů, hájkovských „protiproudistů“ a senátorů
Velebů či Doubravů ani jako americký spojenec.
Jenže pak
přišla zpráva o průzkumu veřejného mínění z dílny renomované agentury
STEM/MARK , podle něhož 82 procent Čechů nemá s americkou kolonou žádný
problém. Nemalá část si dokonce myslí, že je nedůstojné o celé věci diskutovat,
protože průjezd spojeneckého konvoje je věc zcela normální.
Sebevědomá tvrzení
nejrůznějších odpůrců americké kolony, že reprezentují většinu společnosti, se rozplynula jako pára nad hrncem.
A jako pouhá
intelektuální pára se začaly jevit i hlubokomyslné úvahy některých komentátorů,
kladoucí kupříkladu rovnítko mezi někdejší snahy nekonzervativní Bushovy administrativy–známé
snahami štěpit Evropu na starou a novou–umístit na české i polské území bez větší koordinace se zbytkem NATO
americký radar a průjezd amerického konvoje před naše území ze společného cvičení NATO na
Baltu, které bylo navíc samo reakcí na agresivní chování současného Ruska.
Ve světle
jasné podpory většiny veřejnosti pro průjezd amerického konvoje se jeví jako
stejně povrchní také nejrůznější úvahy o tom, proč právě Čechy může vzhledem
k jejich prý specifickým historickým zkušenostem, na rozdíl třeba od
Poláků, americká kolona traumatizovat. Ukazuje
se totiž, že většina občanstva nejen není traumatizovaná, ale dokonce se ani
netopí, na rozdíl od některých komentátorů, v tradičních čecháčkovských
úvahách o tom, zda nám spojenecký konvoj náhodou neucpe, popřípadě dokonce snad
nepoškodí tu či onu silnici.
Rázem se nad
českou kotlinou trochu rozjasnilo. Možná Češi mají problém s provozováním
demokracie, ale ukazuje se, že v základní hodnotové a geopolitické
orientaci má naprostá většina z nich jasno. A to je příslib do
budoucnosti.
A dobrých
zpráv je víc. I někteří z těch Američanů, kteří si přečetli článek v Newsweeku, si třeba také přečetli
výborný text Paula Wilsona v prestižním The New York Review of Books o
názorové výměně na podstatu komunismu, postkomunismu i antikomunismu mezi
Adamem Michnikem a Václavem Havlem.
Nebo oslavný
text v prestižním časopise The Atlantic
z pera proslulého komentátora Michaela Ignatieffa, nazvaný „Hrdina,
kterého Evropa potřebovala“. Ten se ve velmi příznivé recenzi knihy Michaela
Žantovského o Václavu Havlovi zamýšlí nad diametrálně odlišným–o poznání
pozitivnějším–příspěvkem naší země svobodě a demokracii, než jak to ponuře
líčí Newsweek.
Je prostě
osvěžující se dozvědět, že tahle země může být na západ od nás ještě pořád známá
nejen kvůli vulgaritám současného prezidenta, těžko pochopitelným útokům některých
tvůrců naší zahraniční politiky na prý překonaný „havlovský“ lidskoprávní
atlanticismus, hlasitým proruským trollům a bizarní politické kultuře, ale také
jako země, v níž byli a jsou lidé, kteří dokázali zbytek demokratického
světa pozitivně oslovit.
Novinky, 27.3.2015