Prezident
Miloš Zeman se nechal slyšet, že npřijme dvě dívky, které byly uneseny před
dvěma lety v Pákistánu a nyní se po propuštění šťastně vrátily domů. Zeman
prohlásil, že dívky jednaly neprozřetelně a udělaly starosti rodině i českému
státu.
Prezident
má jistě právo přijímat, koho chce, ale jeho vysvětlení je nehodné hlavy státu.
Sděluje nám vlastně, že nechce mít osobně nic co do činění s omylnými lidmi.
Takových lidí je ale ve společnosti, jejímž je prezidentem, nemalý počet. Lidé
občas dělají hlouposti, a přidělávají tak starosti svým rodinám nebo i státu.
Záleží na tom, zda jsou ochotni se ze svých chyb poučit, což, jak se zdá, obě
dívky jsou.
Ty
jistě našemu státu starosti přidělaly, v tom má Zeman pravdu, ale od toho
státy jsou. Existují do velké míry proto, že jsou lidé omylní. Občany se pod hrozbou
represe snaží odradit od určitých typů jednání nebo je před špatným jednáním
jiných chrání. Ale když se občané, i kvůli vlastní chvilkové hlouposti, dostanou
do nouze, snaží se dobrý stát pomoct.
Nekompromisní
postoj prezidenta vůči lidskému selhání navíc navozuje otázku, zdali přísný a
neodpouštějící soudce neprozřetelnosti, jakým je evidentně náš současný
prezident, jedná sám pokaždé tak, že má právo činit takováto moralizující
rozhodnutí.
Když
si do vyhledávačů zadáme jména obou unesených dívek, jistě najdeme
v internetových diskuzích mnoho odsudků jejich „hlouposti“, ale také mnoho
sympatií, jakož i prostého dojetí z toho, že navzdory jejich chybnému
úsudku vše dobře dopadlo. Když zadáme
jméno českého prezidenta, texty v zahraničních médiích jsou často natolik
nelichotivé a bez sympatií, že se s ním v přidělávání starostí
českému státu obě dívky jen těžko mohou měřit.
Navíc sám Zeman za poslední dva roky udělal
několik docela neprozřetelných prohlášení,
která bezpečnost obou dívek mohla přímo ohrozit. A to nejen když zbytečně
paušalizujícími výroky opakovaně urážel islám, ale i některými konkrétními,
neuvážlivými výroky k případu.
Možná
by obě dívky měly vydat prohlášení, že s politikem, který jim svým
vystupováním mohl ublížit ještě více, než si svoji neprozřetelností nakonec
samy ublížily, se setkat nechtějí. Jenže nevydají. Jejich dvouleté věznění je
nejspíš naučilo pokoře. A soudě podle jejich prvních
prohlášení i odpouštění. Možná by se náš prezident mohl nakonec něčemu přiučit,
kdyby se se nimi setkal.
Právo, 1.4.2015