Prohlášení
prezidenta Miloše Zemana, že americký velvyslanec Andrew Schapiro má zavřené
dveře na Hrad poté, co kritizoval plány Zemana účastnit se v Moskvě oslav u
příležitosti 70. výročí konce 2. světové války, je zcela kontraproduktivní.
Americký velvyslanec
nejspíš nemluvil za sebe,což diplomati málokdy dělají, ale prezentoval názor
své vlády.
Český
prezident tak kvůli svojí účasti na moskevských oslavách s účastí armády,
kterou ostatní západní státnici kvůli kritickému postoji Západu k ruskému
počínání na Ukrajině odmítli, zbytečně rozdmýchává konflikt nikoliv s jedním
konkrétním velvyslancem, ale s naším principiálním vojenským spojencem.
Pokud je
útok na Schapira Zemanovou „odvetou“ za nedávnou cestu do USA, během níž ho
američtí politici kvůli jeho proruským postojům ignorovali, je to souboj, ve kterém jen těžko zvítězí. Ohrožuje
mimo jiné i šance na slušné přijetí Hynka Kmoníčka ve Washingtonu, pokud se
potvrdí, že chce šéfa svého zahraničního odboru jmenovat velvyslancem ve
Washingtonu.
Pokud si
Zeman nemohl svoje antiamerické gesto odpustit, zvolil i podivné načasování.
Pár dní poté, co Českou republikou projel veřejností vřele přijatý americký
konvoj, jeví se prezidentovo gesto i jako útok na symboliku, kterou průjezd
konvoje měl, a mnozí budou spekulovat, zda jedná o své vůli. Na domácí scéně mu
to vynese jen podporů komunistů a nacionalistů, na mezinárodní scéně jen
Moskvy, která ho ostatně už pochválila.
Západní
spojenci se ale nejspíš jen utvrdí názoru, že v čele České republiky stojí
politik, který je kvůli svým proruským postojům ochoten riskovat i spojenecké
svazky, o něž se opírá jeho země. Zemanova cesta do Moskvy tak dostává
konotace, kterých by si měla začít více všímat česká vláda.
Zatímco před
ještě několika dny mohla Zemanova cesta do Moskvy proběhnout bez většího
humbuku, a mohla být na Západě viděna jako svého druhu jeho osobní umíněnost
v otázce, jak správně uctít konec 2. světové války, nyní ji Zeman svým
útokem na velvyslance země, pod jejímž obranným deštníkem se schováváme spolu
se zbytkem NATO, dal přímo výbušný
rozměr.
Česká vláda
by se tedy měla znovu zamyslet, zda její souhlas se Zemanovou cestou je za
těchto okolností v zájmu české zahraniční politiky. Když souhlas stáhne a Zeman
bude muset jet jako soukromá osoba, riskuje nepříjemný konflikt s prezidentem.
Když ale prezidentovu
cestu posvětí, musí počítat s tím, že bude vnímána na Západě jako komplic politika,
který se svým útokem na amerického velvyslance kvůli oslavám v Moskvě nyní
dostal do pozice jednoho z hlavních nástrojů ruské propagandistické
mašinérie. Pokud vláda tuto jeho roli podpoří, bude to ostuda naší země.
Právo, 7.4.2015