Podle některých komentátorů a politiků se
v současnosti nabízejí jen dvě protikladná řešení konfliktu na Ukrajině: politické, které podporují Německo a
Francie, nebo vojenské, které prý v podobě
dodávek zbraní Ukrajině podporují zejména američtí republikáni. Ve skutečnosti
nemůže být stabilním řešením ani jeden ze dvou extrémů, ale jen jejich
rovnováha.
Ti, kdo mluví o čistě politickém řešení
skrze vyjednávání západních mocností a Ukrajiny s Ruskem, by měli říct,
jak si takové řešení představují. Má to být dlouhodobé zmrazení současného
stavu, v němž si už Rusko ulouplo kus území Ukrajiny, přičemž se Ukrajina
na jedné straně zaváže, že nebude o ztracená území vojensky bojovat a umožní
jim autonomii, zatímco Rusko a jím kontrolovaní povstalci se zaváží, že se
zdrží dalších teritoriálních výbojů?
Takové řešení by po dlouhých bojích leckdo
bral, protože dobytá území na Krymu a východě Ukrajiny jsou pro Ukrajinu tak
jako tak nejspíš nenávratně ztracena. Jenže jen těžko může být stabilní, pokud
Ukrajina zůstane vojensky slabá.
Kdo jinak zaručí, že i když se Ukrajina
zdrží na základě politické dohody pokusů dobýt zpět východ Ukrajiny a Krym, nerozhoří
se po nějaké době boje jinde, tentokrát třeba na severním pobřeží Azovského
moře, jehož obsazení by Rusku zajistilo pozemní koridor ke Krymu?
Američtí politici, kteří tlačí na
prezidenta Baracka Obamu, aby Ukrajinu vyzbrojil moderními zbraněmi, a aby USA
spolu s dalšími západními mocnostmi pomohly vycvičit ukrajinskou armádu,
nevolají po tom, aby Ukrajina dobývala zpět ztracená území, ale aby měla
schopnost zastavit případnou další agresi. Dokud toho schopná nebude, bude
každé politické urovnání jen kusem papíru, jehož porušení ruská propaganda svým
občanům hravě zdůvodní, a které Západ bude schopen potrestat nanejvýš jen
dalšími sankcemi.
Potřebná míra odstrašení Ruska je také
předpokladem k ekonomické stabilizaci Ukrajiny. Západní firmy jen těžko
budou na Ukrajině masivně investovat, pokud nebudou mít potřebnou dávku
jistoty, že i po případném politickém souhlasu Ukrajiny s víceméně
„odepsáním“ území ukořistěných Ruskem a rebely se konflikt nerozhoří jinde.
To samé platí o tezích některých západních
komentátorů, kteří navrhují, aby Ukrajina opevnila svoje hranice s Ruskem
i s územími dobytými rebely, a aby Západ následně zorganizoval pro Ukrajinu
jakýsi „Marshallův plán“, který by Ukrajinu ekonomicky pozvedl a učinil žádanou
destinací pro investory. To ovšem vyžaduje schopnost takové hranice bránit.
Francie a Německo sice mluví o čistě politickém
řešení, ale je otázka, jak moc mu samy věří, pokud ho Ukrajina nebude schopná i
případně vojensky bránit. Naneštěstí pro Ukrajinu dobře vědí, že by musely být
na hlavu padlé, kdyby investovaly do Ukrajiny desítky miliard dolarů
v situaci, kdy Rusko bude zdržovat od další agrese jen politicky vyjednaný
kus papíru.
Právo, 9.4.2015