Jak se Babiš mění v pravdoláskaře

Andrej
Babiš, jehož hnutí ANO nemělo původně srozumitelnou zahraničně-politickou
linii, chytře zaplňuje poptávku po „havlovském“ přístupu k zahraniční
politice, která vznikla, když se obě pravicové strany bývalé vládní koalice,
zejména TOP 09, dostaly po minulých volbách do těžké defenzivy.

Babiš se
v zahraniční politice spolehl na bývalého českého eurokomisaře a
současného europoslance Pavla Teličku. A ve spolupráci s ním dospěl
evidentně k názoru, že snahy ČSSD odpoutat se o havlovského akcentu
v zahraniční politice mu ve vládním táboře nabízí skvělou šanci obsadit
pozice, které ČSSD začala vyklízet kvůli zmatenému experimentování týmu
ministra zahraniční Lubomíra Zaorálka s prioritami české zahraniční politiky.

Coby
pragmatik  Babiš na rozdíl od
filozofujících ideologů z okruhu tvůrců Zaorálkovy zahraniční politiky
bystře  pochopil, že zatímco v ryze domácí
politice lze pojem „havlista“ dodnes leckdy s úspěchem používat coby
nadávku, v zahraniční politice je to značka, která otevírá dveře ke všem
západním spojencům.

Jako první
krok se tedy prostřednictvím Teličky otevřeně přihlásil k hlavním idejím
zahraničně-politického havlismu: lidským právům a atlantisicmu v podobě
spojenectví s USA. Chytře také vyčkával se silnými prohlášeními na adresu
ruského počínání na Ukrajině i protiruských sankcí, zatímco ČSSD se topila
v protikladných prohlášeních.  

V různých
prohlášeních na adresu Ruska pak v poslední době začal Babiš zaujímat ostřejší
postoje, jejichž prozatímním symbolickým vyvrcholením je jeho nesouhlas
s cestou prezidenta Zemana na oslavy 70. výročí konce 2. světové války v
Moskvě, pokud by se tam měl Zeman zúčastnit vojenské přehlídky.

Výsledkem
je, že nadcházející cesta Babiše do USA bude mít nadstandardní ráz, a jeho
přijetí Američany hravě zastíní nedávnou cestu Zemana,  a svým způsobem i cestu premiéra Sobotky. Ten
se sice postupně distancoval od lidskoprávního a latentně protiamerického fantazírování
Zaorálkova týmu, , jenže jeho–vnitřními poměry v ČSSD vynucené–lavírování
okolo protiruských sankcí a nyní i Zemanovy cesty do Moskvy, obraz politika,
který se hlásí k Havlovu odkazu, u spojenců oslabuje.

Babišův
politický projekt nastoluje v domácí politice mnoho otázek okolo střetu
zájmů a autokratického stylu hnutí jednoho muže. Jeho počínání
v zahraniční politice ale ukazuje, že ti, kdo by ho chtěli podceňovat,
dělají velkou chybu.

Zatímco ČSSD
ve vztahu k Rusku, transatlantické spolupráci a lidským právům působí ve
snaze zavděčit se agresivní postkomunistické lobby ve straně zmateně, a vysílá
signály, které jen těžko pozitivně osloví kupříkladu oněch 82 procent občanů,
kteří–vystrašeni Ruskem–se nedávno jednoznačně vyslovili pro manifestační
průjezd amerického konvoje, Babiš vsadil na jasnou řeč.

Jeho politické
instinkty jsou velmi přesné, i když třeba vypočítavě cynické. Rozhodně ale i
rok a půl po volbách jsou přesnější než instinkty tápajících a nejednotných
představitelů ČSSD, kteří se nechají i ve své zahraniční politice vláčet
hlasitou menšinou ve svých řadách, která nemá co říct nastupující mladé
generaci.

Právo, 11.4.2015 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..