Prezident Miloš Zeman
na začátku února prohlásil, že platy ústavních činitelů a soudců jsou neúměrně vysoké,
protože jsou příliš vzdálené od průměrného platu v zemi. Nyní se
dozvídáme, že platy vysokých hradních úředníků platy mnohých ústavních činitelů
hravě předčí.
Celkový měsíční čistý
plat kancléře Mynáře se pohybuje někde okolo 120 tisíc korun měsíčně, hrubý
okolo 167 tisíc, což je jen o něco méně, než bere—i s náhradami–premiér
Bohuslav Sobotka. Mynářův zástupce si přijde na 80 tisíc čistého, šéfové odborů
na 50 tisíc až 80 tisíc čistého. Jejich hrubý plat se dá zhruba vypočítat,
vynásobíme-li čistý příjem koeficientem 1,4.
Průměrný hrubý
měsíční plat na konci roku 2014 činil v ČR okolo 27 tisíc korun. Mynář
tedy pobírá skoro více než šestinásobek
průměrného platu, hradní šéfové odborů trojnásobek až čtyřnásobek.
Víme přitom, jaká
ústavně-právní mela se nedávno strhla v úsilí, aby soudci měli méně než trojnásobek
průměrných platů v nepodnikatelské sféře, které jim přiřknul Ústavní soud,
a poslanci o něco více než dvojnásobek. (Jen pro upřesnění, průměrné platy
v podnikatelské a nepodnikatelské sféře se u nás moc neliší).
Když se tedy prezident
zlobí, jak moc jsou platy ústavních soudců a ústavních činitelů vzdálené od
průměrného platu, možná by měl začít s nápravou na Hradě.
Na konci posledního
funkčního období prezidenta Václava Havla pobíral kancléř Ivo Mathé okolo 60
tisíc korun hrubého. I s odměnami se jeho průměrný plat vyšplhal jen o
něco výše. Šéfové odborů v té době pobírali od 40 tisíc do 45 tisíc
hrubého měsíčně. Jelikož průměrná mzda byla v roce 2003
v podnikatelské sféře přibližně 16,5 tisíc korun a v nepodnikatelské
zhruba o tisíc víc, plat kancléře byl zhruba čtyřnásobkem průměrné mzdy,
zatímco platy šéfů odborů dvouapůl násobkem.
Skok přišel
s nástupem prezidenta Klause. Původně se měl odehrát především tak, že
nový kancléř Jiří Weigl obsadí jen 96 ze 130 tabulkových míst na Hradě, ale
postupně se navyšovaly i celkové mzdové objemy v rozpočtu KPR. V roce
2012 po rozhodnutí soudu musel Hrad odtajnit platy nejvyšších úředníků. Weiglův
plat se blížil dnešnímu platu Mynáře, jeho zástupce Petr Hájek bral 111 tisíc
korun měsíčně, tajemník Ladislav Jakl 103 tisíc.
Průměrná mzda byla
tehdy v podnikatelské i nepodnikatelské sféře zhruba 25 tisíc korun, z čehož
vyplývá, že nejvyšší úředníci se vyšplhali právě během Klausovy éry až na
čtyřnásobky průměrné mzdy, zatímco kancléř ještě o dost výš.
Nebyl by to Miloš
Zeman, kdyby neopepřil svůj komentář o vysokých platech ústavních činitelů a
soudců jízlivou poznámkou o tom, že platům často neodpovídají ani jejich
výkony.
Může nás tak těšit,
že alespoň Mynářův výkon je evidentně
perfektní, protože dokonce ani prezident,
který se označuje za levicového, nemá k jeho vysokému platu co říct,
ba ho musel sám podepsat. Nevíme sice, co po část své pracovní doby pan Mynář dělá,
když se kvůli chybějící bezpečnostní
prověrce nemůže účastnit řady akcí. A
naopak víme, že mu dost času zabralo kupříkladu vysvětlování podezřele nízké
ceny vily, kterou koupil v Praze.
Ale nebuďme
nepřejícní. Pánové Weigl, Jakl, Hájek, a nyní pan Mynář jsou lidé vysokých
kvalit. Vždyť koneckonců Weigl kdysi vysvětlil, že platy musejí na Hradě jít
nahoru, aby tam přišli kvalitní lidi.
Havlovi kancléři
Karel Schwarzenberg, Luboš Dobrovský, Ivan Medek nebo Ivo Mathé byli sice
v mnoha ohledech legendy, někteří s mezinárodní reputací, ale úrovně
pana Mynáře evidentně nedosahovali. Což je pochopitelné, protože úroveň
podřízených se většinou odvozuje od jejich nadřízeného. A současný prezident i
jeho předchůdce sloužili a slouží naší
vlasti s pomocí svých vynikajících úředníků tak, že svět nesleduje dění
v naší zemi už jen s obdivem, jako za Havla, ale přímo s úžasem.
Autor, politolog, byl ředitelem Politického odboru KPR
v letech 1997 až 1999. Jeho hrubý měsíční příjem činil i s odměnami v
době odchodu zhruba 32 tisíc korun měsíčně, což byl v té době dvouapůl násobek průměrné mzdy.
Právo, 23.4.2015