Podle
čerstvého průzkumu veřejného mínění z dílny agentury STEM klesla
vstřícnost Čechů k cizincům na historické minimum. Podle 67 procent
dotázaných představují cizinci s pobytem v ČR příliš velké
bezpečnostní riziko. Jen 27 procent si myslí, že každý člověk žijící v ČR
by měl mít právo získat občanství bez ohledu na svoji národnost a původ. Ještě
před rokem si to myslelo „jen“ 67 procent dotázaných.
Naopak Němci
jsou podle též čerstvého průzkumu z dílny agentury Forsa k cizincům
výrazně vstřícnější než před 15 lety.
Okolo 16 procent východních Němců a jen 10 procent západních Němců je
přesvědčeno, že v zemi je příliš mnoho cizinců. Před patnácti lety takový
postoj zastávalo 30 procent východních Němců a 20 procent západních Němců.
Tato čísla
jsou pozoruhodná hned v několika směrech. Začněme srovnáním Němců a Čechů.
Jak
vysvětlit, že v zemi, jako je Německo, která přijímá statisíce uprchlíků i
obyčejných imigrantů, je nevraživost k cizincům podstatně menší než
v naší zemi, kde je podíl cizinců na celkové populaci mnohem nižší, a
která se zuby nehty brání většímu přijímání uprchlíků, zejména z kulturně
odlišných zemí?
Co je
zdrojem českého strachu z cizinců? Bezpečnostní rizika, jako jsou
teroristické útoky,která na vlastní kůži nijak nezakoušíme, jen se na ně díváme
v televizi? Nebo neobeznámenost většiny Čechů s cizinci, což
produkuje jakési podivně „teoretické“ předsudky?
Anebo spíše
problémy s vlastní identitou? Němci coby silný národ evidentně problémy
s vlastní identitou nemají, takže se na rozdíl od mnoha Čechů nebojí „těch
cizích“.
Částečné
vysvětlení našeho problému s cizinci také nabízí rozdíly mezi východním a
západním Německem. Zdá se, že se éra komunismu, se svoji uzavřeností před
vnějším světem, fatálně podepsala na mentalitě lidí, kteří jí prošli.
Nemůžeme
samozřejmě vyloučit ani ekonomické faktory. Větší odpor východních Němců
k cizincům než Němců západních se dá částečně vysvětlit i tím, že je
východní část Německa ještě stále ekonomicky slabší než část západní, a lidé se
tam tudíž více bojí o práci. To samé by se snad do jisté míry dalo říct při
srovnání situace v Německu a u nás, jenže ekonomické obavy se přece jen zdají
být menším zdrojem české xenofobie než různé předsudky.
Zvažme
několik dalších statistik. Do
Česka loni přijelo 25,7 milionu zahraničních návštěvníků. Nejenže u nás tito cizinci utratí desítky
miliard korun, ale kvůli obživě na nich závisí desetitisíce lidí pracujících
v turistickém průmyslu. Pravda, tito cizinci u nás déle nepobývají, ani
nechtějí naše občanství, ale i tak jsou to „cizinci“. Možná by jim měl český
stát místo reklamy lákající je na krásy naší vlasti říct pravdu: většina Čechů
vás nemá ráda, bojí se vás, utrácejte svoje peníze jinde.
Podle jiné nedávno zveřejněné statistiky pracuje nyní v zemích EU více
než 100 tisíc Čechů. Přináší to ekonomické výhody jim, jejich hostitelským
zemím i našemu státu. Bereme to jako samozřejmost spojenou s členstvím
v EU. Když se ale u nás usazují cizinci, kteří by pro změnu chtěli
pracovat u nás, většině Čechů se to nelíbí.
Když už je řeč o nedostatku reciprocity, lze také zmínit českou ochotu
přijímat z EU stovky miliard korun, za které se staví spousta nových věcí
nebo opravují památky (a mohlo by se stavět i opravovat víc, kdyby naši místní
podvodníci část těchto peněz nerozkradli, nebo kdybychom všechny nabízené
peníze dokázali vyčerpat). Na tuto
evropskou solidaritu odpovídáme tak, že když Itálie a další země jižního křídla
EU, které jsou zaplaveny uprchlíky z Afriky, prosí o pomoc s jejich
distribucí do jiných zemí EU, Češi dávají od uprchlíků ruce pryč.
Když vezmeme do úvahy tyto chytrácké postoje, jakož i různá více či méně
xenofobní prohlášení některých politiků, včetně prezidenta země, není možná
divu, že podpora pro cizince u nás klesá.
Sami se tak ale stáváme cizinci v Evropě. Národ, který bez vděku bere od
jiných a ještě svým dárcům často jen
okopává kotníky, přičemž se barikáduje za
národními hranicemi proti všemu cizímu, příliš evropsky nepůsobí. A nepůsobí
ani jako národ, který má dobré ekonomické vyhlídky v globalizovaný
ekonomice, která je na planetárním pohybu „cizinců“ všemi směry založena.
Novinky, 26.4.2014